📚 4/13 EMOCE 📚

„A tak jsem se rozčílil, že jsem jí řekl, že mě přivede do hrobu“.

„Okamžitě se uklidni!“

„Chytla jsem ho za ramena, třásla s ním a křičela, že z něho nikdy nic nebude.“

Emoce a učení… Dlouhé příběhy každého z nás.

Emoce k učení patří.

Pokud nás to, co se učíme, baví a zajímá, prožíváme štěstí, zvědavost a radost. Potom jde vše lépe.

Když jsme hodně ve stresu, hádáme se, máme silné afekty, jde vše hůře.

Emoce mají souvislost se schopností pamatovat si, soustředit se, prostě mají vliv na mnoho funkcí mozku, které s učením souvisí.

Emoce jsou staré. Dříve se říkalo, že člověk je myslící tvor s emocemi, dnes se říká, že jsme emocionální s rozumem.

Silné pocity nám rozum a myšlení mohou blokovat. Známe to – když jsme zamilovaní nebo máme strach – rozumné přemýšlení se vypne.

Co z toho tedy plyne pro domácí přípravu a učení se doma s dětmi?

Co z toho plyne pro naše učení a pro učení se teens?

Preferovat učení v klidu a se zájmem.

Když to nejde a dítě nebo rodič se dostanou do neklidu – hněv, afekt, křik, vybouchnutí, vztek, zuřivost, chuť někoho praštit – je potřeba nejdřív ošetřit emoce. Když budete mít

• plačící dítě, na které křičíte
• plačícího rodiče, na kterého křičí dítě
• teen vám tam někde bude zuřit, brečet, vztekat se…

Tak vám učení vám zabere velmi mnoho času. Nebude to mít požadovaný efekt. Je to neefektivní.

Nejlepší je prevence. To znamená, že se vůbec nedostaneme do silných emocí, které učení komplikují. K tomu pomáhá uspokojení potřeb, řád, vztah, komunikace, motivace a další možnosti, o kterých se dozvíme dál.

Když už v emocích jsme – na staré emoce platí staré techniky.

Můžeme je dostat ze sebe tak, abychom nikomu neublížili (fyzicky ani slovem). Je dobré sebe i dítě učit, jak emoce nechat projít, prožít, bez destrukce.

Nejrychlejší je pohyb dle možností, třeba zaskákat si, protřepat se, dát ruce nad hlavu. Pomáhá také napětí a povolení, silně se opřít o zeď a pak povolit. Dobré je dýchání, někdo u něj i počítá.

Nezapomeneme na intenzitu emocí a jejich regulaci – nejsilnější senzo-motoricky, střední vztahem, nejméně intenzivní informacemi.

Zopakujte si lekce kurzu Emoce nás a našich teens.

Kdo nemá, tak tady https://www.monikacuhelova.cz/kurzy/emoce-nas-a-nasich-teens/

Vždy říkáme ano emoci a ne chování.

Když už v silných emocích jsme, potřebujeme si dát si od učení trochu pauzu. Nechat emoce projít, přejít a pak se vrátit. Doporučuju pauzu opět proložit pohybem, muzikou, tancem, boxem. Zapojit naši jinou část a dostat to ze sebe.

Když jsme v klidu a máme rozum zase zapnutý, tak o tom můžeme mluvit:

„Zlobila jsem se, protože si pracoval nepozorně.“

„Byl jsem naštvanej, protože mi to nešlo.“

A, samozřejmě, podporujeme ty dobré emoce – jééé, to mě ty věci baví. ☺

Tak co vy na to?

Umíte pracovat s emocemi v procesu učení?

Nebo to někde, u něčeho a někoho vázne?

Krok čtvrtý – vím, že emoce k učení patří a pracuji s nimi.