📚 6/13 POMOC 📚

„Ukaž, já ti s tím pomohu.“

„Pomáhala jsem mu s tím a on mi pak řekl, že za to mohu já, že to máme špatně.“

„Beze mě bys to nezvládl, musím ti pomoci.“

V rámci kurzu rodičovských dovedností máme jedno cvičení. Rodiče v něm mají říci, co udělají, když jejich dítě zakřičí:

„Ta matematika mě nebaví! Ten úkol je tak dlouhej a těžkej!“

Co uděláte?

Většina rodičů volí jako první reakci:

„Ukaž, já ti s tím pomohu.“

Můžeme najít mnoho lepších reakcí.

Proč?

Když okamžitě jdeme dítěti na pomoc, co to s ním dělá?

Co ho to učí?

Co si o sobě myslí?

Může si myslet, že je bezmocné a začne se spoléhat na rodiče.

Nebo se cítí oslabeně, a tak chce nabrat zase sílu a jde do boje o moc.

Hezky to vyjádřil jeden tatínek, který nařídil dcerce: „Okamžitě pojď za mnou, vezmi si sešit, jdeme se učit, já ti budu pomáhat!“

A dcerka mu pak vyčetla:

„Ale ty si neříkal, že si mám vzít i učebnici!“

A konflikt, boj o moc, byl na světě.

Někdy je touha pomoci také touhou po moci.

Co to s námi dělá, když toto slyšíme?

Já osobně často příliš rychle nabídnutou pomoc vnímám jako „znekompetentňování dítěte“. To je takové složité slovo, kterým chci říct, že dítěti bereme jeho kompetence, jeho schopnost, moc a zodpovědnost vypořádat se s danou situací. A to vede často k boji.

Takže zkuste omezit vaši touhu pomoci a nechte dítě, ať si naučí o pomoc říkat. A nechte jej, ať si co nejvíce věcí vyřeší samo. Raději jej podpořte: „Zkus to ještě chvíli.“ Nebo jen dopomozte nebo jen naslouchejte. Nebo se ptejte:

„Co by ti pomohlo, aby se ti dařilo?“

Samozřejmě – nenechte jej úplně padnout, když vidíte, že opravdu nemůže, tak pomozte☺

A to vše platí i pro jiné situace v životě a samozřejmě i pro naše skvělé a skvělý teens.

Krok šestý – nemusím hned nabízet pomoc, mám důvěru, že to zvládne.

Tuto důvěru si pěstuju a trénuju.

Schopnost nezasahovat, nepomáhat, vidět, jak si s věcmi poradí, to vše si trénuju.