📚 9/13 MOTIVACE 📚

„Ty děti jsou úplně demotivované!“ „Je tak líná!“ „Pořád jen prokrastinuje.“ „Nemá žádnou motivaci.“

Věty o motivaci často slyším od dospělých, kteří se s dětmi učí. Slovo motivace pochází ze slova „hýbat se“, pohnout se.

Takže – co a jak naše děti pohne k tomu, aby se učily? ☺

Buď je můžeme motivovat z venku, vnější motivací – pohneme s nimi my.

Anebo se můžeme snažit, aby se u nich rozvinula motivace vnitřní – aby se naučily se sebou hýbat samy.

Vnější motivace je založená na „cukru a biči“ – chválíme a trestáme. Když dítě udělá danou věc tak, jak má, tak dostane odměnu. Když ji neudělá nebo udělá jinak, jindy, tak dostane trest. Říká se o ní, že je potřeba tam, kde věci nemají smysl samy o sobě.

Vnitřní motivaci děti mají, když dělají věci rády, baví je a mají pro ně smysl. Pokud myslíte, že to u učení neexistuje, tak si vzpomeňte třeba na předškoláky, kteří jsou často úplně lační a dychtiví se něco učit, trénovat, posunovat se.

Já osobně se nejraději a nejčastěji snažím u dětí podporovat a rozvíjet vnitřní pohnutky. A někdy rodičům i dospělým doporučuji, aby to, že se někam posouvají, podpořili vnějším oceněním.

„Petřík se nechtěl učit, nechtěl číst. Maminka ho musela honit po bytě, každé učení se a příprava do školy bylo velkou hrůzou pro oba dva, nechyběly slzy a křik. Jednou si maminka s Petříkem v klidu sedla a mluvili spolu o tom, proč je potřeba číst. Ptala se ho, k čemu mu čtení v životě je. Proč je dobré číst rychle a pozorně. Zjistili, že se číst může naučit pravidelným tréninkem, který ho posune k tomu, aby to uměl dobře. Dohodli se na každovečerním čtení. Když to zvládnou, namalují si do kalendáře hvězdičku. Za pět hvězdiček si půjdou spolu na procházku a do cukrárny.“

Když se neposouváme tam, kam je třeba, nechte padnout důsledky.

„Dohodli jsme se na tom, že každý den v pět budeme číst. Mluvili jsme o tom, proč je to potřeba. Sám sis na spoustu odpovědí přišel. Přesto tě musím nutit a nahánět každý večer. To se mi nelíbí. Pokud to takto bude pokračovat, nebudu mít čas a náladu na společné hraní her.“

My dospělí můžeme dětskou vnitřní motivaci podporovat nebo naopak ničit.

Ničíme ji tím, když zbytečně odměňujeme a trestáme. Není dobré, když dítě vše dělá „za něco“.

„Ano, budu číst, ale co za to dostanu? Ano, budu počítat, ale pak si budu moci hrát na počítači!“

Spousta toho, co se děti učí, má smysl samo o sobě. Když tam dáváme to „za něco“ nebo „jinak se stane“, tak vnitřní motivaci ničíme.

Jak tedy podporovat a rozvíjet vnitřní motivaci dítěte?

Motivovaní jsme, když nám daná činnost dává smysl a baví nás.

Vnitřní motivace je tam, kde to člověka baví. Můžeme udělat něco pro to, aby učení naše děti bavilo? Alespoň u něčeho určitě – forma práce, videa, střídání činností, barvy, pěkný napínavý text ke čtení…

„Hanku hodně bavilo čtení. Každý den si ráda četla. Ale ta matika! Ta ji nebavila vůbec. Má vůbec nějaký smysl se ji učit? K čemu mi to je?“

Hledání smyslu… Když jsem mluvila s dětmi ze svobodné školy v Anglii, tak říkaly – no jasně, že je ve škole spousta věcí, co nás nebaví. Ale má to nějaký smysl je vědět, potřebujeme je.

Hledejte s dětmi odpovědi na to, k čemu jim dané učivo je. Proč se to učí. Proč je dobré to umět. Protože vnitřní motivaci rozvíjíme tím, že hledáme smysl, který věci mají.

„Taťka si sedl s Anetou a mluvili spolu o tom, že se mu nelíbí, jak ji musí nutit do úklidu. Místo toho, aby jí vyčítal, že je bordelářka, tak se jí ptal – proč myslíš, že je dobré mít uklizený pokojík? Je ti to k něčemu? Aneta zjistila, že se jí v uklizeném pokoji více líbí a lépe se jí hledají věci, když jsou na svém místě. Našla smysl.“

ČÍM VNITŘNÍ MOTIVACI UDRŽÍME?

• Baví nás to
• Máto smysl
• Spolupráce
• Svobodná volba
• Zpětná vazba

Jak na to?

Můžete s dětmi spolupracovat sami, mohou něco sdílet s kamarády on-line, se sourozenci?

Můžete je nechat rozhodnout, co se chtějí učit, kdy, v jakém pořadí?

Můžete jim dát v něčem větší svobodu a omezit tak boj o moc?

Opakování – vnitřní motivaci ničíme tím, když stále děti odměňujeme anebo trestáme. Když má daná věc smysl sama o sobě, tak není potřeba odměňovat. Naopak, vnitřní motivaci to ničí.

„Děti si o přestávce skvěle hrály. Paní učitelka si řekla, že když si tak krásně hrají, měla by jim za to dávat odměnu a týden jim dávala hvězdičku. Pak přestala. Děti se ptaly – proč bychom si dál měly hrát, když za to nic nebudeme mít? A hrát si přestaly.“

Když máte nemotivované dítě, máte o důvod víc na motivaci pracovat, hledat ji a rozvíjet. Není to pouze tady a teď. Je to vklad pro naše děti od nás – my je učíme pracovat s motivací a ony to budou potřebovat i jako dospělí ve svých osobních a pracovních životech.

Stručně – je fajn, když něco z učení děti baví, tak hledáme způsoby, aby nás to bavilo. U toho, co je nebaví, je naučte vidět smysl – najdeme, k čemu jim to je dobré? Podpořte spolupráci a svobodnou volbu. Završte kvalitní růstovou zpětnou vazbou.

Teď si to pěkně převeďte i pro vás a vaše teens.

Vidíte nějak šance na podporu a rozvoj vnitřní motivace?

Krok devátý – omezuji vnější motivaci a rozvíjím vnitřní.

U sebe i u mých dětí.

Mějte se báječně, ahoj,

vaše psycholožka Mony Čuhelová