🔥 2. EMOCE 2026 – SELF LEADERSHIP A EMOCE 🔥

Ahoj,

Dnešní speciální lekce kurzu Emoce nás a našich teens je o tom, jak s teens i se sebou pracovat tak, abychom navýšili jejich i náš self- leadrship. Sebe-vedení.

PŘEČTI SI NEBO POSLECHNI JAKO AUDIO.

Opět nejdřív zopakuju, z čeho pro mne práce se self-leadershipem vychází, proč a jak se do toho pouštím.

Jsou to stejná slova, jako byla v komunikaci a v hranicích. Kvalita, na kterou teď dávám focus.

 

---

 

Takže opáčko.

Co mě přivedlo k tomuto tématu?

Jednak – kdysi dávno jsem byla ředitelka. 9 statečných let vedení týmu. Chtěla jsem být leadryně = povzbuzovat své lidi, aby se oni sami mohli stát těmi nejlepšími leadery sami pro sebe a dokázali pak fungovat v týmu a v práci jinak.

Nečekat na pokyny, převzít zodpovědnost, vědět o své kapacitě, vlivu, umět říct ne i ano, postavit se za sebe, za druhé…

Zažila jsem třeba kolegyni, která vedla jeden můj tým, která dokolečka vyplňovala cesťáky za zaměstnance…s tím, že „kdybych je to učila, trvalo by to moc dlouho.“

To ne…to není vedení k tomu, aby se člověk sám sobě stal tím nejlepším leadrem.

Teď, v lednu 2026, jsem měla takovou „vizi“, vidinu toho, co budeme potřebovat pro budoucnost, co budou potřebovat naše děti.

Protože – sítě, manosféra, úzkosti u dívek, AI s její dokonalostí, svět, který se někdy úplně zbláznil…

Vnímám, jak nás to jako lidi může oslabovat a jak hledáme, o koho se opřít. Takže jsem vnímala, že přijde spousta „falešných guru“ – nevím, jak to přesně říct, ale prostě – že spousta nekvalitních lidí bude chtít, abychom jim věřili, následovali…

Do toho mi děcka hodně povídají o AI, jak jim bere sebedůvěru, že mají pocit, že už se ani nemusí snažit, protože vše udělá líp, že už si netroufnou ani napsat sami mail…

Tak jsem se začala dívat na to, co jako dospělí, vzhledem k sobě i našim teens, můžeme podpořit, aby byli a abychom byli dobrými leadery sami sobě.

 

---

 

Co je to self-leadership?

Self-leadership znamená, že se učíme vést sami sebe.

Je to vědomá práce s myšlenkami, emocemi, tělem, kdy sami sebe řídíme, vedeme, koučujeme nebo jakkoliv to nazveme…prostě jsme si vědomi sami sebe a jdeme ke svým cílům, jsme si prospěšní, nenecháme se manipulovat, přejímáme zodpovědnost za svůj život, práci, emoce, školu, slova…

Definici vám sem nebudu dávat, tu si najdete. Je to o tom „dobře sama sebe vedu, vnímám, co cítím, co si myslím, jak se chovám, jaký mám vliv, posiluju se, jsem prospěšná pro ostatní, ale ne na úkor sebe. Vnímám, co mi ostatní říkají, zpracovávám si to, dívám se, jak je to prospěšné pro mě, moji komunitu, rodinu, zemi…“

Vidíme, že toto je něco, k čemu dospíváme hodně hodně postupně, takže to nemůžeme od dětí a teens v té nejvyšší kvalitě chtít, ALE – můžeme to podpořit nebo taky nepodpořit.

To znamená, že naši teens učí vést sami sebe, třeba:

• rozumí tomu, co se v nich děje (emoce, potřeby, impulzy)
• dokáží se zastavit a rozhodnout se (ne jen reagovat)
• přebírají odpovědnost za své chování
• postupně si vytvářejí vlastní kompas – ne jen kopírují autority

A my jim to umožňujeme, tvoříme prostředí, ve kterém se mohou vést.

Rodič se posouvá z role „řídím tě“ do role „pomáhám ti řídit sebe“.

Není o rychlém „udělej to takhle“.

Je to o dlouhodobém budování kompetence.

Self-leadership není o tom, že tvoje dítě „poslouchá“ nebo že dělá správná rozhodnutí proto, že se bojí následků.

Self-leadership nevzniká tlakem. Nevzniká kontrolou. Nevzniká ani radami.

Vzniká ve vztahu.

Ve vztahu, kde dítě:

• může přemýšlet
• může dělat chyby
• může nést důsledky
• a zároveň se cítí v bezpečí.

 

---

 

To je takový úvod, který si dáme u každého kurzu, který obohatíme o kvalitu self-leadershipu.

 

Přímo v této lekci se podíváme na to, jak to udělat v rámci tématu emocí.

 

---

 

Self-leadership a emoce

Jak vést sebe, abychom mohli vést naše puberťáky

Máme za sebou už pěkných pár lekcí o emocích.

Víme, jak vznikají, co s námi dělají a jak vypadá emočně vypjatá situace, jak pracujeme s jednotlivými emocemi – od radosti po bezmoc. Plus příklady z praxe, odpovědi na otázky.

 

---

 

A tady opět a znovu…

Dívej se na emoce

I v této lekci tě vyzývám – dívej se na emoce.
Jaké spektrum cítíš.
Kdy jsi šťastná.
Kdy jsi smutný.
Co tě navzteká a vytáhne z boudy.
Kdy se ti otevírá kudla v kapse.
Co ti dělá radost.
Kdy se cítíš trapně.

Zase si dej klidně i odstup, lekci si zastav, přestaň číst…a dívej se celý den, dva, týden, na to, co cítíš.

Krásná cesta k porozumění sám sobě, sobě samotnému.

Co cítíš
a jak se na základě emocí chováš,
co si myslíš o sobě, o druhých,
jak by ses chtěla zachovat,
co bys chtěl udělat a
co doopravdy děláš.
Jak se cítí tvé tělo.
Jak se cítí tvá duše.

A jak ty emoce pouštíš ven, aby se nikde nehromadily,
pak na ně jen nenasedla nějaká maličkost
a nezpůsobila překvapení.

Přesně toto uč své děti, teens.

 

---

 

Takže – něco už víme! Hurá.

A pak jsou emočně vypjaté situace doma, které nás dokáží opět rozkývat. Prásknou dveře od pokoje, z obýváku se ozve otrávené syknutí, oči v sloup nebo když vaše dítě na naprosto běžnou otázku odpoví ledovým „neřeš“ nebo náš oblíbený „mrtvý pohled“.

Tady buď naskočíme na automatického pilota (křik, výčitky, urážení se, nebo naopak absolutní rezignace),

nebo zapojíme self-leadership.

Self-leadership jako schopnost uřídit sami sebe, své reakce a své vnitřní nastavení ve chvíli, kdy je kolem nás chaos. Pokud neumíme vést sami sebe, hůř se nám úspěšně provází naše dětí dospíváním. To je jasné.

Samozřejmě se nám to nedaří vždycky a trénujeme to jako každou jinou dovednost.

Ve skupině s vámi právě dnes posdílím, co jsem ustála a jak se mi to povedlo.

1. Co má společného self-leadership a emoce?

Self-leadership je takový volant našeho vnitřního autobusu. Když jsou naše děti v pubertě, tak se v tom autobuse hádá celá řada emocí: strach, vztek, bezmoc, únava, dotčenost, vina, křivda, pocit zmaru a zmatku.

Když chybí sebe-vedení, volant popadne ta emoce, která zrovna křičí nejvíc.

Příklad z praxe: Syn (15) přijde domů o hodinu později, než slíbil. Telefon nebral.

• Reakce bez sebe-vedení: Volant chytne strach smíchaný se vztekem. Než se stihne zout, seřvete ho: „Kde se touláš? Ty jsi tak nezodpovědný! Skončil jsi, nikam už nepůjdeš!“ Výsledek? Kluk se zamkne v pokoji a týden s vámi nemluví.

• Reakce se sebe-vedením: Cítíme obrovský vztek a úlevu zároveň. Uvědomíme si, že ten vztek je jen maskovaný strach, že se mu něco stalo. Nadechneme se. Počkáme, až opadne ta největší vlna. Pak řekneme: „Měla jsem o tebe hrozný strach, když jsi nebral telefon. Teď jsem moc naštvaná, abych to řešila. Probereme to zítra ráno u snídaně.“

Dobrý self-leadership neznamená, že emoce necítíme. Znamená to, že mezi podnětem (to, co udělal puberťák) a maší reakcí (to, co uděláme my) existuje vědomá mezera. V té mezeře rozhodujeme vy, ne máš vztek.

Říká se, že ta mezera trvá 0,3 sekundy. To prý je rozdíl mezi reaktivní a proaktivní reakcí.

2. Jak pracovat s vlastními emocemi pro lepší sebe-vedení

Abychom mohly/ mohli efektivně vést sebe, potřebujeme zvládnout tři základní kroky v krizové situaci.

Říkáme jim strategie tří „Z“.

Krok 1: Zpomalit (Stop)

Když vás holka nebo kluk v pubertě vytočí, vaše tělo přejde do režimu ohrožení. Vyplaví se adrenalin a kortizol. V tu chvíli máte chuť útočit nebo utéct. Self-leadership v tomto momentu znamená doslova fyzicky zpomalit. Nedělejte nic. Odpoutejte pohled od dítěte. Podívejte se z okna, na své boty, nebo odejděte z místnosti. Tím dáte mozku signál, že nejde o život.

Krok 2: Zorientovat se (Pojmenovat)

Řekněte si pro sebe, co přesně prožíváte. „Teď jsem strašně dotčená, protože mi řekl, že vařím hnusně.“ nebo „Mám strach, že se vykašle na školu a zničí si život.“ Jakmile emoci pojmenujete, zapojíte racionální část mozku a emoce ztratí svou absolutní moc.

Krok 3: Zvolit reakci (Zasáhnout)

Zeptejte se sami sebe: „Co teď od své role rodiče potřebuji? Chci si ulevit a zařvat si, nebo chci situaci vyřešit?“ Pokud chcete situaci vyřešit, volte klidný, pevný hlas. Pokud cítíte, že to nedáte, otevřeně to přiznejte: „Jsem teď moc naštvaný/á. Půjdu se vyvětrat a promluvíme si za půl hodiny.“

3. Jak skrze vlastní self-leadership učit děti totéž

Naši teens se neučí self-leadershipu z toho, co jim říkáme, ale z toho, jak se chováme. Můžeme jim stokrát vysvětlovat, že mají mluvit v klidu, ale pokud sami při první příležitosti vyletíme z kůže, zapamatují si ten křik.

Když jako máma nebo táta zvládáme o trošku víc své emoce, dáváme dětem v dospívání živý návod, jak na to. Tady jsou konkrétní cesty, jak je to učit v praxi:

1. Transparentně sdílíme vnitřní procesy

Nemusíte hrát dokonalé roboty. Když se vám něco nepovede nebo neudržíte nervy, ukažte jim, jak vypadá oprava.

• Příklad: „Omlouvám se, že jsem na tebe odpoledne křičela kvůli tomu nepořádku. Byla jsem unavená z práce a nezvládla jsem svůj vztek. Nebylo to vůči tobě fér, i když ten nepořádek mi pořád vadí. Pojďme se domluvit, kdy to uklidíš.“
• Co se tím dítě učí: Učí se, že udělat chybu v emocích je lidské, ale self-leadership znamená převzít za to zodpovědnost a situaci napravit.

Samozřejmě nemusíme sdílet každý prd. Jen tak, abychom byli srozumitelní. Protože nesrozumitelnost a nepředvídatelnost vedou k vyššímu stresu a nebezpečí.

2. Neděláme z nich ředitele našich emocí

Častá chyba rodičů je, že hází odpovědnost za své pocity na děti. Věty typu: „Ty mě jednou přivedeš do hrobu,“ nebo „Kvůli tobě mě bolí hlava,“ jsou selháním sebe-vedení. Naše emoce jsou naše, nejsou vina našeho dítěte.

Když ukážeme, že naše stabilita nezávisí na náladě puberťáka, dáváme mu obrovský pocit bezpečí. Zjistí, že jeho vnitřní bouře nás nesmete.

Chápeš? Tvé emoce neřídí tvůj teen. ☺

3. Pomáháme jim budovat jejich vlastní odstup

Když je dcera nebo syn v amoku, nechceme po nich racionální úvahy. Jejich mozek je v té chvíli pod vlivem hormonální a emoční přestavby. Místo mentorování jim pomáháme emoci unést.

• Co neříkat: „Uklidni se, o nic nejde, zbytečně vyvádíš.“ (Zlehčování).
• Co říct: „Vidím, že tě to strašně vzteklo. Chápu to. Jsem tu, až budeš chtít.“ Teprve až bouře přejde (klidně druhý den), můžete s nimi rozebrat, jak to příště zvládnout lépe. „Včera tě to úplně sešrotovalo, viď? Co myslíš, že by ti příště pomohlo, abys takhle nebouchl/a?“ Tím je vedete k tomu, aby sami přemýšleli o svém sebe-vedení.

Shrnutí na závěr:

Self-leadership jako celoživotní trénink

Vedení sebe sama je sval.
Nemůžeš čekat, že po přečtení této lekce budeš v každé situaci klidná a klidný jako budhistický mnich. Budou dny, kdy selžeš. Kdy vybouchneš, kdy řekneš věci, které tě budou mrzet.

To je běžné, to se nám, lidem, děje.

Podstatou self-leadershipu není bezchybnost. Je to schopnost se k té chybě postavit čelem, poučit se z ní a příště zkusit reagovat o sekundu později a kousek líp, víc v souladu s tím, jak si to přeješ.

Když tohle zvládneš i v nějaké minimální verzi, tak tví teens získají do života ten nejlepší základ pro své vlastní sebevedení.

Budou vědět, že emoce jsou sice silný vítr, ale oni sami drží kormidlo.

Držím nám palce.

Mony

A pak se samozřejmě mrkni do lekcí, mám ráda třeba PŘED EMOCÍ, V EMOCI A PO EMOCI. A vlastně celý tento kurz. Jak mi kdysi napsala jedna mamka „jé, s emocemi se dá pracovat!“. Ano, dá. A to už víš.