🦋 2/6 POTŘEBY A CÍLE V TÉMATU SEBEPOŠKOZOVÁNÍ 🦋

Dobrý den, ahoj,
V předchozí lekci jsme se věnovali tomu, co je viditelné a potřebě porozumět, co je pod tím.

JAK TOMU MŮŽEME POROZUMĚT?

Prosím, neptejte se PROČ.

Mnozí víte, že to je otázka, kterou ve svých kurzech v rámci komunikace zakazuji. Vhodnější jsou otázky směřované k popisu:
Kdy se to děje?
Kdy se to stává?
Co se stalo, kdy to bylo?

Na proč se můžete ptát v rámci

• Obecného rozhovoru s dětmi ve smyslu
  Proč myslíš, že se děcka sebepoškozují, řežou atp.?
  Četla jsem o tom, že si některé děti ubližují. Napadá tě, proč to dělají?
• V rámci práce se třídou (učitelé), kdy otevíráme téma, rozdělíme děti do skupin a položíme otázku:
  V současné době je mezi dětmi rozšířené sebepoškozování. Napadá vás, proč to dělají? Zkuste napsat každá skupina alespoň 5 důvodů.

Neboli – na proč se ptejte jen tehdy, když je to bezpečné, v rámci toho, když mluvíme o někom jiném. Je skvělé tato témata otevírat, vedou k přemýšlení, postojům a vy se o vašem dítěti nebo dětech ve třídě můžete hodně dozvědět. A v rámci těchto jakoby projektivních technik vyplynou na povrch názory a myšlenky.

I v terapeutické práci doporučuji jít spíš ke zkušenosti a popisu – kdy se to děje, jak ta situace vypadá, po čem se to stalo.

Na PROČ hledáme odpověď my sami (a ověřujeme si ji u teens).

Proč to to naše konkrétní dítě dělá?
Proč to děcka dělají?

To byla i jedna ze včerejších otázek.

Co nám v hledání odpovědí pomáhá je
ZNALOST POTŘEB
A fakt, že se nějak chováme, protože máme určitý cíl.

Všichni máme nějaké potřeby.

Mnozí z vás ode mne znáte koncept sounáležitosti. Přikládám obrázek a pojďme to tentokrát uchopit z pohledu sebepoškozování.

Abychom někde cítili sounáležitost, tak potřebujeme ve vztahu, skupině

• dostávat pozornost = ostatní si mě všímají
• cítit se schopní = mám moc
• cítit se spojení = beze mě by to nešlo
• mít odvahu být nedokonalí = mohu dělat chyby

Pokud tyto potřeby nemáme naplněny, tak jdeme za jejich naplněním. A často toho cíle dosahujeme nevhodně = tak, že nám to škodí.

Můžeme porozumět sebepoškozování perspektivou následujících potřeb?

POTŘEBUJE POZORNOST
Někdo chce upoutat pozornost rodičů. Jiný chce pozornost kamarádů, přítele. Upozornit na sebe skrz akt sebepoškozování. Podívejte se, jak trpím, jak mě to bolí, co si dělám…Všimněte si mě.
Pokud je to o tomto, tak vždy – jakým jiným způsobem mohu ukázat dítěti, že sem patří, že pozornost má?
Mohu to já, jako rodič v rodině ovlivnit? Ano.
Mohu to ovlivnit jako učitel ve škole? Ano.
Ve skupině děcek – tj. dostává pozornost od kamarádů? Velmi omezeně. Tam ho spíš můžeme učit, jak pozornost získávat jiným způsobem.
Pozor! Potřeba pozornosti není nic méněcenného. Ať od vás prosím neslyším to dospělácké „on JENOM chce pozornost“. Chce pozornost, v pořádku. Jak mu ji mohu dávat bez toho, aby si škodil? Jak ji může získávat zdravě?

POTŘEBUJE MOC
Často. K sebepoškozování se často děcka uchylují tehdy, když cítí, že jsou bezmocní. Frustrace, nemají NIC pod kontrolou. Vše jen musí. A přes své tělo, přes to, že si ublížíme, zraníme se, přes to, že nejíme…to máme pod kontrolou. Zde máme moc. Když jsou hodně do něčeho nucení, něco stále nesmí nebo musí, je to, že si ublíží, cesta, jak si získat kontrolu, získat moc. (Tento způsob často vidím už u batolat.)
Pokud se nám zdá, že zde leží příčina, či jedna z příčin, tak pomáháme dítěti hledat, jak tuto potřebu naplnit zdravým způsobem.
V rodině jsou to oblasti, kde mu dáváme prostor cítit moc, cítit se být schopný a schopná.
Pomáháme mu hledat možnosti, jak mít pod kontrolou různé oblasti jeho života. Co může mít pod kontrolou? Co může ovlivnit? Kde není bez moci, bezmocný?
Často mluvím o naplnění poháru kompetencí. Že je jedno, čím se plní. Že jen potřebujeme vidět oblasti, které máme pod kontrolou. Kde máme moc. U malých dětí to funguje třeba tak, že když je přizveme ke spolu-rozhodování a nerozhodujeme stále něco za ně, tak najednou začnou klidně usínat. Přestávají bojovat o moc.
U teens je to v rámci našich vztahů potřeba moci spojena i s potřebou respektu. Dáváme jim najevo respekt. Třeba tím, že mohu rozhodovat.
Ve školách hledáme možnosti, jak to udělat, aby se necítili bezmocní. Aby se cítili SCHOPNÍ.

POTŘEBUJE VĚDĚT, ŽE BEZ NĚJ BY TO NEŠLO
Takzvané „spolupodílím se, přispívám, jsem prospěšný, jsem k něčemu“. Tady v této skupině, v této třídě, v této rodině. Pokud to nezažívám, tak se pomstím. A to tak, že si ublížím.
Vždy upozorňuji na to, že pomsta je častý náhradní cíl teens. Protože oni často slyší opak, často slyší „když tu nejsi, tak je to tady dobrý“.

POTŘEBUJE BEZ OBAV DĚLAT CHYBY
Když udělám chybu, tak se potrestám. Jsem chyba, jsem k ničemu. Pořád dělám chyby. Potrestám se za chybu. Udělala jsem chybu a potrestám se.
Práce s chybou jsme se dotkli včera.
Jedno z největších propojení s tím, že se lidi nedostávají pod tak velký tlak. Že přestanou tolik tlačit sami na sebe. Že se nenechají tlačit. To je o té ODVAZE BÝT NEDOKONALÍ.
Opět, budeme propátrávat, jak tomu, aby tuto odvahu měli a neztráceli ani ve věku teens, můžeme pomoci my jako rodiče, učitelé, terapeuti, lékaři…
Teď zase jen zkuste identifikovat, zda dítě, které znáte/máte, zda to, že škodí samo sobě, může být spojeno s touto potřebou.
A otázka pro nás je
Můžeme mu dodat odvahu být nedokonalí?
Čím mu ji bereme?
Čím mu ji dodáváme?

Opravdu můžeme velmi ovlivnit sounáležitost v rodině a ve třídě!

Samo, potřebují mít naplněny fyziologické potřeby. Cítit se v bezpečí. Být oceňováni. Potřebují vidět smysl. Seberealizovat se. Potřebují mít vztahy.
POTŘEBUJE

• ZAŽÍVAT VZRUŠENÍ
• PATŘIT DO VRSTEVNICKÉ SKUPINY
• NACHÁZET ODPOVĚDI NA OTÁZKY „KDO JSEM“ = HLEDAT SVOJI IDENTITU
• SDÍLET A S NĚKÝM MLUVIT
• NEBÝT SÁM, NEBÝT SAMA
• ZAŽÍVAT ÚSPĚCH
• VĚDĚT, ŽE JE DOST

Vnímáte ty souvislosti se sebepoškozováním a naplňováním těchto potřeb?

To je ten prostor pro nás. Z pozice, ve které tam jsme. Jak jim můžeme pomoci naplňovat jejich potřeby. A jak jim můžeme ukazovat jiné způsoby naplnění těchto potřeb.

Je jasné, jsou to teens. Všechny potřeby jim nemůžeme naplnit. Nejsou to kojenci. Můžeme však

• POMOCI JIM POTŘEBY IDENTIFIKOVAT
• POROZUMĚT CÍLŮM JEJICH CHOVÁNÍ
• A UČIT JE DOSAHOVAT CÍLŮ A NAPLŇOVAT POTŘEBY JINAK

OPTIKA CÍLŮ
Sebepoškozováním děcka dosahují nějakého cíle. Naplňují si výše uvedené potřeby.
Cílem může být třeba „zapadnout“, „uvolnit tlak“, „podpořit kamaráda“, „být zajímavej“. Mohou daného cíle dosahovat jinak?
Potřebují uvolnit tlak. Jak jinak mohou uvolnit tlak? Jak to mohou udělat, aby se pod tlak nedostali?

Když s nimi mluvím, tak to není o tom, že by mi vyjmenovali potřeby a jak jich dosahují. Nebo jaký cíl je spojen se sebepoškozováním. Říkají:
Protože jsem v prxxeli ze vztahů.
Protože mě nikdo nemá rád.
Protože cítím hroznej tlak.
Protože chci cítit a vnímat sám sebe.
Chci zapadnout, být v partě…

A i touto optikou se na to můžeme dívat. A hledat spolu s nimi,
JAK JINAK.

K tomu se dostaneme v dalších lekcích.  

Zítra budeme mluvit o rizicích a ano, to, že danou potřebu naplníme skrz sebepoškození tak je cesta, která, když se osvědčí, tak se bude opakovat.
Klasika – jakmile se dítě řeže, rodič si ho začne více všímat, povídat si s ním, je na něj hodnější… Tak jo, už ví, jak toho dosáhnout. (Prosím, neberte to úplně černobíle, víme, že to černobílé není. Ale – něco na tom bude, že jo? Kterého rodiče nechá dítě, co si ubližuje, chladným…)

I když se tady určitě shodneme na tom, že to, kolik děcek se sebepoškozuje, je ovlivněno sítěmi, módou, nápodobou (více zítra v rizicích), tak stejně – nějaký cíl, nějaké naplnění nějaké potřeby, tam bude.

Co vy na to?

Dalším tématem je narušený attachment – vztahová vazba – u teens, co v ranném dětství nezažili bezpečné navázání, nemají vytvořenu pevnou citovou vazbu. Třeba dětí v pěstounské péči, dětských domovech. A roli hrají i traumata, rodové zátěže, psychiatrická onemocnění.

A v hlubině ledovce je PŘESVĚDČENÍ. O tom, jaký je svět, lidi, muži, ženy…co já na tomto světě musím, abych mohl, abych mohla. Je to nějaké mapování našeho pohybu ve světě, co si o sobě a tom všem okolo myslíme, jak se chováme, co cítíme.

Co má mnoho příběhů o sebepoškozování společného?
Propojující linka je pro mě téma JSEM DOST.

DOST

To, že si naše děti, teens, nepřijdou, že jsou dost dobrý takový, jací jsou.

Toto vnímání sebe sama jako DOST bych ráda, abyste podpořili jak ve výchově, tak ve vzdělávání a ve vší vaší práci.
Hrozně často u děcek, zejména v rámci škol, vnímám, že si nepřipadají dost. Že se stále musí a musí snažit, tlačit na sebe. Nebo prostě absolutně rezignovaly, protože pro nikoho nikdy dost nejsou.
Vydechni všechno snažení.
Že ano, můžeme se snažit. Je fajn se snažit. Ale bez toho tlaku, že když neuspějeme, nejsme dost. Dobří, chytří, hezký.
Jak můžete promítnout tuto kvalitu „JSI DOST“ do výchovy a vzdělávání?
Obzvlášť pro učitele tady to bude oříšek, protože v rámci škol je „jsi dost“ dost náročné téma, že?

V další lekci rizika a návyky. Potom se prakticky podíváme na to, jak je můžeme učit si ulevit jinak a jak dál podpořit život bez sebepoškozování.

Dnes se tedy podívejte, co vaše dítě potřebuje a jestli je ve vašich silách mu buď potřebu naplnit nebo ho navést k naplnění.

Přeji den,
kdy budete ukazovat dětem, které vychováváte nebo učíte nebo jste s nimi ve styku, že jsou DOST.

Přeji den, kdy vy sami si přijdete DOST.

Mony