ADVENTNÍ NEDĚLNÍ LEKCE DO KLUBU č.1

💫💫💫 PRVNÍ ADVENTNÍ NEDĚLE V KLUBU 💫💫💫

Milé, milí, nejmilejší,

Ano, dnes máme první adventní neděli a s ní krásně sladíme i naši rodičovskou lekci.

O čem si budeme chtít povídat víc, tak ve skupině Klubu.

Obsah:

1. ADVENTNÍ NEDĚLE
2. SPECIFIKA TEENS S UMĚLECKOU DUŠÍ
3. POKUD NEBUDE PO MÝM, TAK BUDE PEKLO
   

💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫

1. ADVENTNÍ NEDĚLE 

Rituály. Tradice. Opěrné kotvy pro náš nervový systém. Možnost, jak si vše tvořit, dělat jinak, než bylo kdysi dávno u nás doma. Možnost tvořit si vše po našem.

Víc teď v prosinci budeme u toho předvánočního, adventního, vánočního i silvestrovského období.

Víte, že já rituálům přikládám velkou důležitost. Pro regulaci nervového systému, pro laskavou a disciplinovanou práci s časem – v tom všem nás mohou rituály držet.

Nejsme v nich sami. Jsme v nich s celými rodinami, s našimi dětmi a teens a zároveň i s naší minulostí, společenským tlakem. Se vším „nějak by se to mělo“ a „takto si to přeju já“.

Když to píšu, tak vnímám sílu a klid, což nám rituály mohou dávat, pokud jsme v nich svobodně, vědomě, v poklidu a tvoříme je ze sebe a v rámci dohod s našimi nejbližšími.

PRVNÍ ADVENTNÍ NEDĚLE

U mě doma máme společné jídlo, u kterého zapálíme první svíčku. A budeme si povídat, jak chceme strávit celé tyto vánoční svátky, jaké máme plány, jaká bude výzdoba. Můj muž pověsí a rozsvítí světýlka. A v zapalování svíčky se střídáme.

To je klasika.

A jak to bude vypadat jinak, to ještě nevím, nové je to, že Márinka odjíždí na koleje, tak nebude pravděpodobně společný film…ale mohli bychom se na něj podívat odpoledne, na nějakou klasiku jako Pán prstenů… ráda bych ten adventní čas letos strávila víc pohromadě a udělat ho opravdu slavnostní. Takže budu kolem toho ještě sedět (toto vám píšu ve čtvrtek, a ještě to nemám vysněné) a pak se dohodneme.

To znamená, že všem řeknu svou představu:

„Moc ráda bych ten adventní čas strávila nějak výjimečně. Říkám si, jestli třeba nedáme deskovky nebo film všichni dohromady. Jak to chcete strávit vy? Co vy na to?“

Pro sebe si přeji se každou tuto neděli večer usebrat do sebe a k sobě, zatančit si, psát, snít. Dát si takový rozjímací čas i jen pro mne, to až večer. Plus chci podpořit jednu kamarádku, která je nemocná a dělá vždy v šest večer sedánek online – tak k ní jsem přihlášena.

Ale NEBUDU HROTIT, když to bude JINAK. Chci, aby to bylo co nejvíc v souladu s mými sny a přáními…a dávám prostor i tomu, že to bude jiné. Jen to jiné fakt nechci u Netflixu a spol…

A jak ta první vypadá u vás?

Jak si přejete, aby vypadala?

Pojďme se inspirovat. Inspirace v tom, jak toto období prožít. Nesrovnávat se. Inspirovat se. S krásou a bez tlaku.

🎨 🎨 🎨 🎨 🎨 🎷 🎷 🎷 🎷 🎷 👨‍🎤 👨‍🎤 👨‍🎤 👨‍🎤 👩‍🎤 👩‍🎤 👩‍🎤 👩‍🎤 👩‍🎤 💃 💃 💃 💃 💃 💃

2. SPECIFIKUM TEENS S UMĚLECKOU DUŠÍ

K mým klientkám a klientům z řad teens i dospělých patří umělci a umělkyně. Velmi často. Ti, co studují na středních a vysokých uměleckých školách i umělci, kteří se tvorbou živí – sochař, malířka, ilustrátorka, muzikanti, spisovatelka a tvůrci všeho druhu.

Zde se zaměřím na teens. Ano, v něčem jsou jak přes kopírák.

Jakých specifik si všímám a jak s nimi pracuji:

1. Základní specifikum uměleckého života

Umělecká tvorba – celý ten proces je něco jiného než matematika. Matika je jasná. Umění je hodně subjektivní – co se komu líbí, nelíbí, co bude úspěšné, co ne…to prostě nikdo neví. Plyne z toho NEJISTOTA, která se prolíná všemi dalšími specifiky.

Co s nejistotou?

Odpověď víme. Podpora, dodávání odvahy, ZKLIDŇOVÁNÍ A BEZPEČÍ. Regulovat jejich nervový systém. (viz. V pořádku 3.taneční lekce + 4. práce s emocemi) Toho si musíme být vědomi – být umělec a žít v tom uměleckém světě, to je jiné.

Hodně zajímavé je ti to, když se díváme na díla nejúspěšnějších nebo vidíme originální tance. Člověk se sám sebe musí ptát „jak to, že tato tvorba je úspěšná a ta druhá ne“.

2. Srovnávání

Zažívám u nich velké srovnávání. S ostatními umělci, spolužáky, jinými tvůrci. I s ideálem – jinými osobnostmi, ale i s ideálními díly, která chtějí tvořit. Jak by to mělo vypadat a jak to vypadá.

Vedu je k procesu. K jejich originalitě. Ať je to baví. Ať trénují, zlepšují se. Přijímáme srovnávání, že to k tomu holt patří. Vedu je k srovnávej se sám se sebou, jak ti to šlo předtím

3. Problémy s vnějším hodnocením

S tím se setkávám hodně u studentů uměleckých škol. Že prostě jejich profesoři, učitelé, hodnotí jejich práce negativně a je to sejme. Přitom – kdo by neznal příběhy Van Gogha, Miróa … tolika z nich bylo řečeno, že nemají nadání, že jejich tvorba nestojí za nic.

Tady je dobré trénovat NEZÁVISLOST NA HODNOCENÍ.

Ke všemu někteří profesoři umí být fakt krutí a myslím, že někteří učitelé, kteří nejsou úspěšní umělci, tak tu konkurenci nezvládají.

„Jdi si svou cestou. Tvoř své originální díla. Musíš. Tvoje duše volá. A pak se uvidí.“

Je to hodně i o „nenechat se tím vnějším neúspěchem zastavit“, takže umění selhávat jak vyšité.

4. Nespokojenost

Co vám mám povídat. Hodně se cítí ne-dost. A jejich díla – jakákoliv – jsou často ne-dost. Takže jsou na první dobrou třeba spokojeni, ale za měsíc už pálí svoje obrazy a mažou videa a trhají texty …. Protože „to bylo hrozný“ a teď už by to dělali jinak. Málo kdo je spokojen s tím, jak tvoří, co tvoří, jaké dílo vzniklo…stále to může být lepší a lepší.

Vedu je k tomu, aby si svá portfolia a spol nechávali, neničili. Ať si dají odstup. Vedu je k psaní uměleckých deníků, kde mohou vidět ty procesy. I pro zaznamenávání všech nápadů.

Umělcova cesta – moc hezká kniha. 

5. Často jim jde hůř základní škola

Využívají jinou část mozku a nejdou jim tak logické postupy. Škola prostě podceňuje ty výchovy, preferuje se práce s levou hemisférou. A umělci víc využívají tu kreativní, pravou.

Tam je potřeba, aby jim škola nesnížila sebevědomí. Prostě si potřebují tvořit a kotvit se v tom, dosycovat a vidět, v čem jsou dobrý. Na školu ať se nevykašlou, trojky jsou ok, ale nemusí dávat tolik energie do předmětů, které jim jdou hůř, protože pak jim ta energie chybí pro tvoření a je to velká frustrace na všech stranách. Nekašlat na známky, ale mít čas na tvoření.

6. Obava, co budou dělat

Doporučila bych nestrašit AI a ani tím „uměním se člověk neuživí, chudí umělci atp.“ Spíš „chápu, že máš obavy, to se uvidí, nechme to teď plynout, dobře si tvoř ve škole, uč se nové techniky, buď se svýma lidma a uvidíme“. Nehrotit to.

7. Přijímačky a umělecké školy

Když se tam děcka hlásí a jsou tam, tak se jim stává, že se jim nechce tvořit. Protože už prostě nemůžou, je toho moc, stále musí něco dělat, na povel, na zakázku. Že se jim ta umělecká část úplně vyčerpá.

8. Bezhraniční práce s časem

Unaví se, přeceňují své síly. Potřebují si najít svůj rytmus, někomu se dobře daří práce v noci, jinému dopoledne.

Ale ten rytmus musí být v souladu s ostatním světem.

Zapomínají na základní potřeby a návyky – prostě flow je úplně pohltí a pak jedou. Často mívají ne úplně jednoduchý vztah k disciplíně, pravidelnosti a výkonu na povel.

Pomáhá opakované mikrodávkování disciplíny, návyků, step by step, raději rituály než tvrdý režim.

Z chaosu řád!

Pomáhají jim kotvy – teď jdu tvořit, i když se mi nechce. Potřebují hranice – doba, kdy mohou pracovat a kdy už musí spát, tam je velké rodičovské pole vlivu.

9. Bohatý vnitřní svět, fantazie, ulítávají…

UZEMŇOVÁNÍ na ně. Občas jít k těm technikám – nohy na zemi, všech 5 pohromadě…ať neulítnou úplně.

10. Emoce

Emočně hodně vyspělý už od mladýho věku, hodně toho chápou ve smyslu empatie, prožívání… Často jsou v extrémech, nahoře i dole. Úzkostnost i radost. Často extrémní prožívání, které se projevuje v chování, které je náročné a plné emocí pro nás, druhé.

Víc si všímají detailů, tónů, výrazů, nálad. To může být darem pro tvorbu, ale i náročností v běžných situacích — přehlcení, emoční intenzita, únava.

11. Dobře mohou umět zpracovávat emoce

Sice je ten jejich vnitřní svět víc intenzivní, ale dokáží ho přetvořit v různá díla, role v divadle, tance…Tam je velká šance, že i když třeba mají tendence se sebepoškozovat, někteří, tak dokáží lépe najít kompenzační techniku.

12. Vnitřní svět jako dominantní zdroj energie

Bohaté fantazie, intuice, asociace. Realita je pro ně nejen to, co vidí venku, ale i to, co se odehrává uvnitř.

13. Potřebují samotu

Jsou mezi nimi extroverti i introverti, ale potřebují se dosycovat i tvořit o samotě. Takže hodně samoty a klidu a času jen pro ně a jejich díla.

14. Vyšší míra otevřenosti

Psychologicky dobře popsaný rys — lidé s uměleckým naladěním mívají vysokou otevřenost prožívání. To souvisí s kreativní originalitou, zvídavostí, schopností skládat věci do nových celků.

15. Někdy i větší zranitelnost

Právě citlivost a intenzita můžou vést k tomu, že je stres, odmítnutí nebo chaos ve vztazích zasahují silněji.

16. Vypadají jinak

Jsou často originální a ta jejich tvořivost se projevuje i v tom, že nevypadají jako standardní lidi. Takže schytávají různé hejty. Opakovaně se obávají, že se na ně všichni dívají a nemají to rádi, často je to vede k sociálním úzkostem a strachu z lidí.

17. Vztahy

V klasických základkách to mají obvykle těžší. Pak, když jdou na nějaké umělky, tak si najdou lidi stejné krevní skupiny. Ale nemusí na uměleckou, stačí, když si takové lidi prostě najdou a u toho tvoří. Potřebují mít kolem sebe ty, co těm procesům rozumí. Co je inspirují.

Ve vztazích mají často víc emocí, víc prožitků, nestability. I s tím se učí pracovat, přijímat tu jinakost svou i těch druhých.

18. Nepravidelné vlny práce a nicnedělání, inspirace a beznaděje…

Opět třeba deník může vést k tomu, že uvidí, že je to opakující se zkušenost. Ať to vnímají jako vlny. Ale je to prostě FRUSTRUJÍCÍ. Takže POCHOPENÍ.

Opět, je dobré toto už VĚDĚT. To je to porozumění. To, že nejsou divní, že prostě takto to má spousta lidí, kteří jsou umělci.

Ta příslušnost ke skupině může pomoci, jen vždy tu škatulku, do které se vpasují, potřebují i překračovat, aby je nelimitovala.

Určitě bych ještě našla a až to odešlu, tak mě napadne…ve skupině poladíme.

Tak jste si tam našli ty vaše?

🎨 🎨 🎨 🎨 🎨 🎷 🎷 🎷 🎷 🎷 👨‍🎤 👨‍🎤 👨‍🎤 👨‍🎤 👩‍🎤 👩‍🎤 👩‍🎤 👩‍🎤 👩‍🎤 💃 💃 💃 💃 💃 💃

3. POKUD NEBUDE PO MÝM, TAK BUDE PEKLO

Příběh z mé praxe.

14 let.

„Nedělám domácí povinnosti. Víc a víc vzdoruju. Jsem na vrcholu. Výbušný. Útočná. Manipulativní.“

A co na to vaši?

Jsou hodní. Snaží se mi pomoci. Hledají odpovědi, snaží se mi rozumět. Nic po mě nechtějí. Chodí kolem mě a bojí se, že na ně budu řvát. Věci se změnily a oni o tom nechtějí slyšet. Vytáčí mě, když mě někdo vnímá jinak, než chci být vnímán. Vytáčí mě, když mě litujou. To uviděj. Chci jim jasně ukázat, že jsem se změnila. Neznáte mě. Chovají se ke mně jako k tomu malýmu člověku, nevidí, že jsem se změnil. Tak jim to musím ukázat. Chci ukázat, kdo jsem. Nejsem naivní ani neschopná.

Tak to je jeden z opakujících se příběhů mé praxe.

Kdy jsou rodiče velmi milí, chápaví, tolerantní, podporující, snaží se pomoci.

Vše svádějí na „to je jen puberta, hormony…“ a prostě víc a víc ustupují, míň a míň chtějí a vyžadují…a stejně to NENÍ DOST.

Jejich dítě, syn, dcera, bude hranice překračovat víc a víc a víc…. Teda …hranice…tam už žádné hranice nejsou.

A paradoxně – čím víc oni chápu a uhýbají, tím víc on, ona přitvrzuje. Umí udělat peklo, zastrašuje, doma se jí bojí… Raději, ať je po jeho, než aby bylo peklo.

Hezky tam vidíme MOC A POMSTU. Bylo to teď vidět i v jedné skupině dospělých, kde žena, podnikatelka, udělala nějaké kroky, kterým pár lidí nezatleskalo a ona napsala: „Měla jsem chuť vám to osolit.“

Já vám ukážu. Ukážu vám, jakou mám moc, ukážu vám, jak se umím pomstít.

Co vy na to?

Znáte?

Co s tím?

 

To je dnešní lekce.

První adventní, o umělcích a peklíčku.

S láskou Mony

Pokud si k tématům umělecké duše a pekla chceš něco přikoupit a učit se víc, tak s tím souvisí, pro vás, co nemáte:

1. Hodinový webinář Srovnávání a jak s ním naložit.
2. Hodinový webinář Umění selhávat
3. Celý kurz o práci s tématem selhávání
4. Mistryně času
5. A klasika V pořádku, kde je zklidňování a spol.
6. A jasně, že HRANICE A DŮSLEDKY

Nezapomeňte, že máte 30% dolů s MCKLUBMT3011

Jinak ve všem můžeme jít do hloubky ve skupině naší milované.