BEZPEČÍ A JEHO NEOČEKÁVANÉ DŮSLEDKY

Bezpečí.

Myslíme si, že přináší „jen to dobré“.

Ano, přináší.

Jen to někdy na první pohled vypadá trošku jinak.

Tento texto píšu s napojením nejen na rodiče teens, ale hlavně na maminky – pěstounky a tatínky – pěstouny, taky na babičky a dědy, co mají svá vnoučátka v pěstounské péči.

O své expertíze na poli náhradní rodinné péče vám napíšu jindy.

Nyní chci napsat, že tvorba

bezpečí,
klidu,
domova jako bezpečného místa,
místa, kde se vyjadřují emoce,
kde se máme rádi,
zažíváme sounáležitost,
jsme dost
a nikdo nás neodsoudí za chybu…

Tak se v praxi může projevit i neočekávanými důsledky, které v pěstounské péči často vidíme. A rozhodně podobné věci vidíme i tehdy, když doma máme teens.

BEZPEČNÝ PROSTOR PRO EMOCE

Může v praxi vypadat tak, že dítě/teen po příchodů domů prostě ty emoce projevují. A jsou „úplně hrozné“, neposlouchají, nenechají nás vydechnout. Ve škole se museli krotit. A doma mohou emoce projevit.

ZKOUŠÍ, CO MÁMA A TÁTA VYDRŽÍ

„Nezavrhneš mě, když se budu chovat takto?“

„Abych ti mohla věřit, tak zkusím, kam až mohu zajít a kdy vybuchneš. A pak si povíme něco o klidu a bezpečí, haha…“

NUDA

To je další klasika, která je spojená i s tím, co zažívají rodiče teens. Prostě se chtějí bavit, mít adrenalin, zábavu a vytočit rodiče patří ke skvělé zábavné akci.

TESTUJÍ

Prostě nás děcka různě testují. Zdali je opravdu máme rádi. A jestli nám mohou věřit. Už se spálili. Mají toho hodně za sebou.

ROZBÍJÍ

Některé děti v náhradní rodinné péči opravdu až rozbíjí veškerý ten pocit bezpečí. Opět to může být strategie přežití, jak zůstat ostražití, nepolevit a nenechat se znovu nachytat.

NECHTĚJÍ

Znám i děti, co opravdu nedokáží, z našeho pohledu „nechtějí“, aby doma bylo bezpečí a klid. Nejsem si jista, jestli opravdu každé dítě dokážeme provést tím vším až k pocitu bezpečí a bezpečné vztahové vazby.

Co je za těmi neočekávanými důsledky?

Můžeme za tím vidět i strach z bezpečí, strach uvěřit.

Děti v náhradní rodinné péči obvykle nemají bezpečný attachment – bezpečnou vztahovou vazbu. Ale odtažitý, ambivalentní či desorganizovaný. A proto na bezpečí, které doma tvoříme, velmi často nereagují hned tím, že „uf, to je krásné, jsem doma, v klidu, v bezpečí, někdo mě má rád…“ Ale reagují na to jinak.

Takže bezpečí je nádherné a může přinášet výsledky, které nečekáte. Ale bez něj se neuzdravíme.

Vlastně to píšu hlavně proto, abyste porozuměli a rozuměli tomu, co se děje, věděli, že to nemáte vzdát, že to děláte správně a jste na dobré cestě, i když ty výsledky ještě nevypadají tak, jak jste si mysleli, že budou.

PODOBNOST S RODINAMI TEENS

Není to jen v tématu bezpečí. A v tématu nudím se.

Třeba i v tématu, že důsledky nefungují tak, jak předpokládáme.

O tom budu psát pro svou komunitu ve čtvrtečním tipu zdarma a pak to možná zpracuji i sem.

Do mé komunity se dostaneš přes jakýkoliv produkt zdarma.

(Pro mamky a pěstounky doporučuji Krávu na druhou. A když je u vás doma aktuální puberta, tak tady 5 nejlepších pilířů.)

V náhradní rodinné péči i v rodinách s puberťáky se nám totiž znovu ukazuje důležitost vazby, vztahu. Možná si pamatujete, že, když jste vy – dospělí byli v pubertě, tak jste si říkali:

„Nejsem já náhodou adoptovaný, adoptovaná? S nikým si nerozumím, nikomu nejsem podobná.“

A to je místo, kde se nám někdy ta puberta a dospívání spojí s náhradní rodinnou péčí.