Pro rodiče, učitelky a učitele menších dětí.
Pár bodů o tom, zda a jak si zvát či nezvat čerty do školek a domů.
Už to začíná, začátek adventu a různé čertovské akce.
ANO
Ano, patří to k tradicím.
Trojice Mikuláš, anděl a čert má svůj význam i krásu.
Může to být velmi hezké.
V žádném případě bych to nechtěla zakazovat a doufám, že se tak nikdy nestane.
Může to být moc hezká zkušenost, večer, rituál.
Jen
OPATRNĚ
Extra opatrně, když máte děti, které byly různě traumatizované, jsou úzkostné, máte je v pěstounce, bojácné.
Podívejte se na to, co vlastně chcete a proč na ty čerty jdete.
Hmmm…
Vystrašit dítě, aby bylo hodné?
Neumíte to, aby se lépe chovalo, sdělit jinak?
Ctít tradici?
Ok.
Dobře si vyberte.
Někteří současní dospělí/čerti jsou ve svých maskách tak reální, že z nich nemá dobrý pocit ani dospělý.
Aby ho čert odnesl do pekla, protože zlobí?
Nebo mu nadělil uhlí, protože zlobil?
Prostě se podívejte, co je vlastně za tím, že na čerty jdete nebo si je zvete domů.
Jestli to nejsou úplné blbosti, jestli to dítěti neuškodí a co se děje dál.
Z mých zkušeností
psycholožky, která s dětmi pracuje, mluví, pracuje ve školkách, s pěstouny, baví se s teens a ví, jaké dopady co mělo…
Pro mnoho dětí úplně ok a dobrá zábava.
A pak
- děti, co se začaly počůrávat
- měly špatný sny
- schovávaly se, kam šlo a nebylo to dobré.
- úplně příšerní dospělí, co se smějí tomu, jak hodně se děti bojí.
Strašidelného ve světě je dost, tak nemusíme vytvářet umělý dramata
Opravdu vám vyhrožování „když budeš zlobit, odnese si tě čert do pekla“ nepomůže vychovat „hodný“ děti
Nejděsivější jsou dospělí, co se dětem a jejich strachu vysmívají.
Ne, rozhodně nejsem nějaká ustrašená a před vším varující psycholožka.
Ani si nemyslím, že tato generace dětí je přecitlivělá a bojí se všeho.
Prostě si myslím, že duševní zdraví vašich dětí je důležité a zbytečné nesmyslné strašení není dobrý.
V současném světě je těch strachů docela dost i bez real čertů.
Na tento post na facebooku mi přišly tyto reakce:
Naprostý souhlas, my se sice vracíme ze zahraničí už teď, ale dávám dceru do školky až po čertech.
Šla jsem před lety za anděla do jiné školky a tam jsem viděla, jak paní učitelky (a možná i rodiče, nevím) ve dnech před Mikulášem využívaly čerty k naprostému vyděšení dětí (naštěstí naši čerti byli tehdá rozumní a v den D se drželi hodně zkrátka, vlastně skoro mimo třídu). Nicméně ten pláč a výraz v těch dětských tvářích, když nás viděly, fakt nezapomenu.
S dcerkou razím, že čerti a bubáci nejsou, všem kroutícím hlavám ostatních rodičů navzdory.
Vnouček : Babi, myslíš, že jsem hodnej? Já : A co to je být hodnej? To znamená vyhovět svým chováním tomu, s kým právě jsi? Babi, přesně. A to musíš mít složitý viď, když to každý chce různě. Babi, to teda jo. Hlavně si to zapamatovat.
Tradice se podle mne nějak zvrtla. V hlavní roli má být Mikuláš, anděl a čert je symbol dobra a zla v nás. Já jsem nikdy svoje děti nestrašila a vysvětlovala jim to tímto způsobem. Jsem ráda, že víc maminek to vidí podobě jako já.
Jo, pamatuji si z dětství, jak jsem se bála a schovavala pod postel. U nás jsem vymyslela akci, kdy jsem vytvorila trasu ze svíček směrem k dárečku, který nechal anděl. Zpívalo se u stromku a hledal dárek. V první třídě jsme pozvali jen anděla s Mikulášem. A další rok to bylo tak, že přišel roztomilý čert a bylo řečeno, že je hodný a že je to legrace. Myslim, ze se da vymyslet spousta variant. Vzhledem k tomu, že si pamatuju, jak mě strasili, tohle bych dětem fakt neudělala
Šli jsme na adventní koncert do kostela, tedy čerty jsme na náměstí potkali.
A těch plačících dětí tam byla opravdu silnější koncentrace než kdykoliv jindy.
Město píše, že o čerty je velký zájem. Ale kdo má ten zájem? Pokud frustrovaní rodiče, tak potěš …Moni
Mě máma čertem ani ničím nikdy nestrašila. Možná proto se nebojím a při výrazu autorita si klepu na čelo. I když čerti k nám chodili. Spíš jde o to zažít pocit, že zlé pomine. Naděje. Že při tobě někdo stojí.
U nás do školky chodí čerti – školní děti. A našim holkám jsem to řekla, že je to maska. Jednou jsme se byli se starší dcerkou (tehdy asi 4) podívat na čerty, Lucifer byl celkem strašidelný, držela jsem ji v náručí a ona na mě nalepená.
Teď je holkám 7 a 4. Domů čerty nepouštíme. Maximálně naložím děti do auta a objedeme okolní vesnice a třeba nějaké vidíme cestou.
Bohužel tu na akcích strašně frčí Krampusáci, na akce tohohle typu holky neberu.
A standardně na Mikuláše někam jedeme, přijedeme domů a už máme nachystanou “šipkovanou” za počmáranými dveřmi pokoje, holky si pak najdou balíčky s drobnostmi a dopisem od Lucifera. Ten je tam trochu kárá, ale taky chválí, když se jim něco daří.
Ještě jsem si vzpomněla, že ve školce měly úči dvě křesla- černé a bílé. “Hodné” děti si měly před Mikulášem sednout do bílého, a “zlobivé” do černého křesla… Úroveň zlobení určila učitelka, odměnu (balíček sladkostí) pak měly všechny..
Tak si říkám, jestli tam mladší dcerku na Mikuláše dám..
Za to bych účám dala černý puntík
Moni, naprostý souhlas ! Strašit děti dnešními čerty nemá s tradicí vůbec nic společného. A přesně jak píšeš, některé masky jsou velmi nepříjemné i pro nás dospělé a reakce těch rodičů, které pobaví strach a pláč vlastních dětí je pro mě naprosto šílená
Děkuju za shrnutí, souhlasím. Děti je považují za naprosto reálné. Je to asi stejný, jako by před dospělým přistálo UFO a emzák na dospělého vybafl, ne jestli byl hodný, ale někdy přímo že ON VÍ, jestli byl hodný, a že ho vezme do talíře a odnese bůhvíkam, sbohem, domove. Jako přátelé, zamysleme se, než do toho jdeme.
Absolutní souhlas. Náš předškolák je dneska ve školce a těšil se na čerty, Mikuláše a anděla. Starší (druhačka) dneska zůstala doma, protože se bojí. Každé dítě je jiné a podle toho je třeba postupovat.
K nám do školky chodí Mikuláš s Andělem, před tím si vyprávíme o dobrých skutcích, co to je, co to znamená mít dobré srdce…. Mikuláš s Andělem děti obdarovávají … jen tak… bez podmínek… z dobrého srdce…
K nám čerti nechodí, u nás je bezpečné prostředí.
My jsme si misto toho uzili skvele bobovani;))
Jak to můžeme pojmout jinak?
Třeba tak, že, když nějakého děsivého čerta potkáte nebo k vám přijde, tak rozhodně můžete být dětem oporou a bránit je a mluvit o tom, že rozhodně tady žádný děti, co patří do pekla nejsou.
Napište či nakreslete na lístečky, co chcete, aby si čerti odnesli do pekla. Ne, bráchu ne. Ale třeba „naštvání, když prohraju v člověče nezlob se“, „řvaní na bráchu“, „mlácení ségry“… Prostě jakýkoliv chování, které se vašemu dítěti na něm samotném nelíbí.
Chování je to, co je ovlivnitelné a můžeme ho měnit. A na tom se dá pracovat.
A to pak dejte čertovi do pytle.
Krásný slavnostní den, bohatou nadílku a mnoho radosti.
Mony
Dotýkáme se tématu ODVAHA, ODOLNOST, PODPORA.
Zde kurz.
Klidně jako samostudium, v adventním čase se slevovým kódem VANOCE20 s 20% slevou

Kdo jsem?
Jmenuji se Monika Čuhelová.
Jsem psycholožka.
Expertka na duševní zdraví teenagerů a jejich rodičů.
Jsem také lektorka, průvodkyně councilových kruhů, mentorka.
Naslouchám, hledám souvislosti, propojuji teorii a praxi, tělo, emoce i rozum.
Vše s cílem na rovnováhu - EQUILIBRIO.
Více se o mně dozvíte v mém příběhu.
A také se vzdělávám, spolupracuji, čtu, učím a rozvíjím.
Ve svém životě i práci.
