CO MĚ UČÍ VÁNOCE

Každý rok, v době adventního času, toho hodně objevím.

Naučím se.
Naučí mě to.
Dostávám lekce a přijímám je.

Čím to je?

Vánoční období je čas, který nás hodně vrací k naší minulosti. Jak to bylo. Jak jsme byli zvyklí. Jako děti, dospívající, dospělí. Všechny ty nefunkční vzorce, kterých se poctivě zbavujeme, se znova vynořují a jsou prověřovány.

Je to o stresu, dokončování, je tam množství úkolů, to, že nějak jsme zvyklí to dělat …a ani se nenadějeme a jsme ve stejných kolejích, ve kterých už dávno nechceme být.

K tomu samozřejmě Slunovrat, ať už na něj věříme či ne, hihi…prostě dokončování cyklu. A Nový rok, ten si taky nese své.

Mně se tam mimo můj osobní život prolíná i to, co se učím v mé práci s rodiči, s teens, i dospělými na terapiích.

To, co se učím, to vám předávám.

Letos, v roce 2025, vnímám posuny, změny, wow a inspirace v tomto:

KLID JAKO PREVENCE

Často jsme zvyklí se zklidňovat až to tom, co se nám děje nějaká stresující a náročná situace. Ale – když se budeme zklidňovat předem, tak náš nervový systém prostě nebude tak přepjatý. Nebude tam to přenapětí.

Učím se zklidňovat, uklidňovat každý den. Zdravě. Meditace, dech, tanec, výdech… I když vůbec nejsem ve stresu, tak se zklidňuju.

VÁNOCE JAKO BEZPEČÍ A JISTOTA

Jak rádi se vracíme ke svým rituálům, rytmu, tradicím…A když tam jsou a jsou dobré, tak vánoční svátku máme rádi.

MLUVIT O SVÝCH PLÁNECH

Společně si to vyladit. Vědět, jak to chci já, co chci dělat, zažít, péct, uklidit. A pak to komunikovat s dalšími. Dobře o tom mluvit, o tom, co plánuji. A včas. Přizvat lidi ke spolupráci. Ať na to nejsme sami.

KDYŽ SI VYTVOŘÍM PROSTOR, VŠE SI SEDNE

Aby si věci mohly hezky sednout a dosednout, potřebují prostor a čas. To stejné změny. Pro dosednutí změn – pracovat trpělivě, vytrvale a počítat s tím, že to zabere čas. A někdy to jde i překvapivě rychle, udělá to to – oooo, wow – a už se to děje JINAK. Už tam bylo vše připraveno a jen se to propíše to té reality.

Vždy, když toho mám hodně, pomůže mi odstup, někam odjet, odejít do města na trhy, myslet na něco jiného, jít do lesa, uklízet…Prostě nepracovat na tom, na čem pracuji, dát tomu prostor, odstup a najednou je jasno a sedá si to.

KDYŽ TEENS NEDÁME RESPEKT, VYSLYŠENÍ A VÁŽNOST, TAK ČASTO NASTANE PEKLO

Protože prostě přitvrdí.

A my jim to potřebujeme dávat.

Oni to potřebují.

A zároveň mi my potřebujeme být vyslyšeni, dostávat respekt a být bráni vážně.

LOŇSKÉ OBJEVY

Vánoce 2024 pro mě byly také o tomto:

TAK JAK TO JE?

Teď je ten čas, který by měl být plný klidu, míru a adventních radostí. Pokoj, pohoda.

Já jsem to na on-line setkání s rodiči teens nazvala „kolektivní halucinací“.

Protože – z mých zkušeností to tak není.

Někdy mám pocit, že je to přímo naopak.

Že teď je ten čas, kdy lidi nejvíc makaj, snaží se vše stihnout, dodělat, dokončit, nachystat a připravit.

V kancelářích mají kolem sebe tuny papíru a finišují.

Děcka poslední týden makají ve škole.

Klienti se mi ozývají opravdu intenzivně, děti, teens, dospělí.

A ten kontrast s tím „nějak by to mělo být a nějak to je“, je pro mnoho z nás veliký.

Což vytváří ideální podmínky pro KRÁVU NA DRUHOU, pro ten pocit, že všichni to nějak mají a zvládají a my ne.

Vše si žádá zastavení a ztišení a mnoho z nás to fakt nedokáže a musí zafinišovat a dokončit a makat.

Přeji, ať se tím nenecháte zmást a žijete si to vaše tak, jak nejlíp umíte.

VÁNOCE Z DOSTATKU

Vánoce z pocitu hojnosti a ne z pocitu nedostatku.

Což, paradoxně, může být právě o tom, že

z pocitu dostatku a hojnosti znamená

MÍT VŠEHO MÍŇ A DĚLAT VŠEHO MÍŇ.

Protože ten nedostatek nás může vést k tomu, že chceme, děláme, kupujeme VÍC A VÍC.

A pořád je tím pádem všeho málo – peněz, dárků, jídla, času…

pořád toho všeho není dost…

To je téma, se kterým se nyní potkávám.

Vánoční čas je čas, kdy se tak nějak do našeho žití dostává hodně z našich rodinných a osobních historií.

Tradice, rituály, dřívější, i generačně dřívější, nedostatek.

Jak to bylo v naší původní rodině, jak u našich předků, jak to chceme my…

A tak nás to prověřuje.

O to víc, že se s těmi lidmi z našich rodin více setkáváme a některé naše nové postoje se s těmi starými dostávají do konfliktu.

Pokud tvoříme Vánoce z hojnosti, může toho všeho být méně.

A mít dostatek.

Času a všeho.

Jestli tedy jdete kupovat a objednávat další hromady všeho, tak mrkněte na to, že čeho to tvoříte.

VÁNOCE V ROVNOVÁZE

Včera jsem byla v Brně.

Setkání s kolegyní, krásná společná práce.

A pak jsem si šla a kochala se trhy.

Dlouho jsem se procházela.

Byla jsem sama, ne z nedostatku přátel, ale volbou „chci být sama“.

Dala bych si bramborák, moc ráda, ale byl velkej jako kolo od vozu…

Udělala jsem pro sebe ještě jednu dlouhou věc…

…a pak jsem objevila nádherný kašmírový šál v jednom butiku, který jsem si koupila.

Najednou koukám, že

pět hodin mého bytí v Brně je pryč a já přeci chtěla koupit dárky a už mám jen dvě hodiny…

V tomto momentě jsem udělala switch…

nezapadla jsem do svých kolejí od traktoru,

ale pěkně zůstala na mé nové pěšince, takže jsem nezačala panikařit a spěchat…ale zůstala jsem v tom pomalém módu a nakoupila pár zbývajících kousků.

Zůstala jsem u sebe a myslela i na ně. Na mé lidi, co chci obdarovat.

To přesně je pro mě ROVNOVÁHA.

Myslím na sebe, myslím na tebe.

Myslím na sebe, myslím na ně.

Dělám pro sebe, dělám pro ně.

Říkám, co potřebuji a ptám se, co potřebuješ.

Vánoce nás prověřují

Setkáváme se s našimi starými vzorci, nastavením, přesvědčením, lidmi z původních rodin…ovlivňují nás všechny ty generace žen a mužů před námi.

Stará nastavení, která už nežijeme a nechceme a zároveň, v době, když spěcháme, jsme pod tlakem, je toho moc…tak není nic snadnějšího než „dělat to tak, jako doposud“.

Druhá varianta, kterou taky umíme, je dělat to úplně jinak.

Takže místo 15 druhů je to 0 druhů a slova jako „Vánoce jsem vypustila“.

Čtu a slyším, jak statečně s těmi starými vzorci ženy, zejména teď o Vánocích bojují.

Úspěšně i méně úspěšně sama sebe vedu k rovnováze.

Jsem tu pro sebe, jsem tu pro ně. Jsem tu pro sebe, jsem tu pro vás.

O tom všem je i má práce.

S dospěláky i teens.

Myslet na sebe i na druhé.

Na tom si pracuji já…být tu pro druhé a pro sebe. Nebýt v extrémech sobectví ani oběti…

Vánoce mohou být krásnou ukázkou, jak se nám a mně toto daří.

Toto jsem se naučila.

A co vy, a co ty? Co tebe učí Vánoce?

Však vy víte, že

co se učím já, co se učíme my, jako dospělí, to můžeme učit naše teens.

Takto to děláme na všech kurzech i v klubu.

Učíme se my, dospěláci, objevujeme, jdeme k porozumění, rosteme… a učíme naše děti, ukazujeme jim ty pohledy. Nemusíme je to vůbec učit přímo, oni to vidí tím, jak se měníme.

Protože – mít doma puberťáka, puberťačku, dospívajícího – to je ZMĚNA.

K letošním vánočním svátkům mi nějak znějí i slova, která poslal v mailu Ondřej Ilinčev. Jsou od Toma Whitea:

„Všechny ty věci dřív byly peníze.
Všechny ty peníze dřív byly čas.
Všechen ten čas dřív byl příležitost.
Všechna ta příležitost dřív byla energie.
Všechna ta energie dřív byla potenciál.
Všechen ten potenciál dřív byly sny.
Všechny ty sny dřív byly tvoje.
Teď spadly z oblaků a proměnily se v harampádí.„