Děti a on-line svět

V mé práci je to často tak, že nějaké téma úplně dominuje.

Aniž bych chtěla, tak se většina malých i velkých lidí na konzultacích věnuje něčemu podobnému, řeší stejný problém.

Nyní je to často on-line svět, virtuální realita.

V mé soukromé praxi, ve školách, , na školeních.

Nebo-li:

Děti on-line dělají, co nemají, dívají se na to, co nemají vidět, tráví u toho hrozně moc času, hrají stále hry, píší si s tím, s kým nemají.

• Vznikají konflikty.
• Ve škole jsou unavené.
• Neplní si povinnosti.
• Jsou demotivované.
• Ztrácí zájem o hraní si s dětmi a normální svět.
• Jakmile nejsou na počítači či mobilu, tak se nudí.
• Bojí se, protože se dívají na strašidelné věci.
• Stírají se jim hranice.
• A tak dále.

Novou informací se stalo, že několik rodičů přišlo o tisíce korun, protože si jejich děti stáhly nějaké aplikace, které mají skryté poplatky, koupily si „něco“ do her nebo drahé hry.

A samozřejmě děti – každý den mě překvapují, na jaké nové sociální síti jsou. Jaké nové apky mají. Jak bravurně dokáží obejít rodičovské zákazy. Jak se v noci ve tři probouzejí, aby si mohly zahrát on-line hru, když rodiče spí. Jak rodiče v noci fotografují. Jak si zakládají nové účty na sítích, protože na těch starých mají sledující rodiče…

A pozor, nemluvím o puberťácích, ale o prvostupňových dětech.

Ano, jsou o kroky před námi. A budou. Dokáží obejít zákazy.

On-line svět je úžasný. A zároveň může nést velká rizika.

Co s tím?

Kolik času?

Často se mě dospělí, rodiče i pedagogové, ptají – kolik času má dítě v určitém věku trávit na pc, notebooku, tabletech a mobilech, na co má mít přístup, zda rodičovské zámky ano, či ne atp.

Moje odpověď je celkem jednoduchá.

Tak jako chceme v reálném světě vědět:

KDE dítě je

KDY se vrátí domů

S KÝM tráví čas

O ČEM se baví

CO se dozvědělo

CO tam dělalo

Prostě – chceme vědět úplně normální věci o tom, jak dítě čas tráví.

Tak s těmito otázkami pracujte úplně stejně i ve virtuálním světě.

To není jiná realita, která vaše dítě neovlivňuje. To je jiná realita a na jeho zážitky, zkušenosti, informace, charakter, návyky a pověst má stejný dopad.

Pozor, ty otázky nejsou nějaké útočné a nepříjemné otázky, jakože „výslech“.

Jsou to příjemné otázky, které tvoří vztah, ukazují, že máte zájem o to, co dítě dělá. Jste zvědaví, chcete mu porozumět, něco se o něm dozvědět, mluvit spolu.

Jakmile budete otázky klást agresivně, komunikaci si stopnete. Opravdu si tam v základu dejte tu chuť rozumět, pochopit, zvědavost. Takže si předem prosím nenastavujte, že je on-lite svět a virtuální realita špatná, že je to zlo. Ale jděte do rozhovoru se zvědavostí. Určitě vás vaše dítě něco naučí.

A od toho se odvíjí i otázka ohledně věku.

Je jasné, že čím menší dítě, tím méně času tráví samo a nehlídané.

Čím menší dítě, tím větší kontrola, užší hranice.

Puberťáky už nemonitorujeme každou minutu, každopádně však o nich chceme něco vědět.

Ale dítě v první třídě rozhodně nemůžeme nechat v on-line světě opuštěné a osamocené. Tak ho tam, prosím, nenechávejte a jasně dejte najevo zájem a hranice.

 

Youtube a sítě, výzvy, pranky…

Rozhodně nechci strašit žádnými youtubery a influencery a tím hrozným internetem.

Jako dospělí však musíme mít jasno v tom, že naše děti svět internetu velmi ovlivňuje. Například v otázce trendů, co se může a co ne, co je vtipné a co ne, jak se bavit…

Často se teď setkávám s dětmi, které stále koukají na youtube, mají své oblíbené youtubery a ti ovlivňují jejich chování. Rodiče si myslí, že je to úplně bezpečné. Určitě je to skvělé a zajímavé. Ale často taky rizikové a ne dobré.

Čím mladší dítě, tím zajímavější situace. Jako by se tam setřela nějaká hranice. Děti vůbec nevidí, že když něco udělají a nahrají a pustí do on-line světa, tak je to stejně trapné, bolestivé, že to stejně ublíží, že se znemožní. V reálném světě by to nikdy neudělali, ale na videu jim to nevadí. A to, že to video uvidí celý svět – jejich svět – tj. třída, škola, lidi z kroužku, to jim nedochází.

I když jim to dospělí opakují znovu a znovu.

V chatech mluví naprosto sprostě – opět tak, jak si v reálu nedovolí.

To, co je u některých youtuberů úplně normální – prank, zlomyslný trik, žert, černý humor, kanadský žertík, pak zkouší ve škole. Sázení se o velké peníze. Schovávání věcí. Bizardní sázky. Hry o fanty a natáčení u toho. Zkoušky na hraně.

Starší, druhostupňáci, ti jsou již obezřetnější.

Mladší, provostupňáci, naprosto bezhraniční.

Tak kdybyste si udělali čas a s vašimi dětmi mluvili o tom, na koho se dívají, proč ho mají rádi, zda je to ok či ne, jestli to dělat i v normálním světě, jestli by to udělali, jestli to někdo dělá…A tím opět nemyslím výslech, ale zájem o jejich svět a ukazování hranic co je v pořádku a co ne.

Dobře s tématy on-line světa pracuje třeba Mikýř. I když se může zdát vulgární a příliš vtipnej. Koukněte třeba na jeho video na téma Fizi nebo TikTok.

Opatrujte sebe i své děti.

Mony