KATÁNIE

Dnes takový netypický příspěvek – ne, není o teens ( i když jsem jich v Katánii viděla mraky), ani o psychologii, ani o seberozvoji. Je o mé cestě na Sicílii. Třeba vás potěší…

KATÁNIE

Nebo taky Catania, město na Sicílii. Strávila jsem tam pár dní se svým mužem. Neskutečné. Nádherné. Vzpamatovávat se z toho budu dlouho, tak silné, v pozitivním a dobrém slova smyslu, to pro mne bylo.

Bylo tam vše. 

Dobré, chutné, barevné, moře, sopka, historické památky, lidi, Sicilanky a Sicilané jak z kulis pro turisty, jak z filmu, jak z něčeho, co si přesně představujete, když se řekne „divoká Itálie“. Měli jsme velké štěstí na ubytování, které bylo přímo v centru obklopené starousedlíky, tak jsem každý den a noc z balkonu pozorovali ten koncert. Jak chodí, mluví, zpívají, telefonují, hrají si v noci s dětmi, jak si děti jezdí na koloběžkách a hrají na babu a všichni mluví a mluví a pokřikují, kolem nás viselo prádlo a bylo to nádherný.

Byznys po italsku

„To se jim to dělá byznys, když je to všechno tak dobré!“

To nás napadlo, když jsme viděli u nádraží novou prodejnu s arancini – místní pochoutka – rýžové koule plněné různými náplněmi, třeba rajčaty, pistáciovým krémem, lilkem, obalené a osmažené. Místní specialita. A dva mlaďoši, co se otáčeli a smažili. K tomu ještě pultík se sladkostmi, vše krásné a dobré.

Etna

Sopka, jeden z našich cílů. Přání mého muže k narozkám.

První den jsme dle instrukcí přišli k autobusu včas a stáli bez lístků v té dlouhé frontě. Vypadalo to dobře, psali, že pojedou tři autobusy.

Pár lidí před námi frontu stopli a řekli, že autobus je už plný a žádný jiný nejede. Ale – mají pro nás skvělou zprávu, můžeme se na parkoviště pod Etnou dostat jejich autem, sice to na osobu vychází o 24 eura více a budeme tam jen 4 hodiny…

My jsme se rozhodli, že pojedeme na Etnu druhý den, mohli jsme. Byli tam však lidi, co nemohli a tak museli jet drahou dopravou.

Našli jsme prodejnu lístků (cca 300 metrů za rohem) a koupili si lístky na druhý den. Druhý den se u autobusu opakovalo to stejné. Už jsme to pozorovali usazeni na sedadlech, jak se odehrává ten stejný koncert. Ti samí chlápci, co říkají: „Ne, nevadí, že nemáte lístky. Stůjte tady. A pardoón, další už se do autobusu nedostanou. Ale máme pro vás auto.“ A opět – pár lidí odešlo a pár si koupilo dopravu autem. Když si představím, že toto dělají den co den, každé ráno…neskutečné. Byznys po italsku.

Koncert v autobuse, to byl další zážitek. Cestou tam zastávka v malém městě a přestávka přes půl hodiny – nakoupit v cukrárně, kávička, snídaně… Čtyři průvodci – jeden řidič, další mluví anglicky, to řidič neumí. Další to celé nějak organizuje. A poslední mladík – horský průvodce – dle instrukcí se po výjezdu lanovkou již nesmí chodit bez průvodce. Byznys kvete.

Samotná Etna – chůze do kopce po něčem jako škvára. Dům zalitý lávou. Výhledy na Katánii, na moře. Sucho, prach, výstup, krátery – několik, teplá pára tryskající mezi škvírami kamenů. Silný zážitek.

 

Hrad, mlaďoši, GammaZita

Okolo hradu je komunita lidí, veřejná knihovna, takový trochu punk/hipster, večerní koncert, politické akce, petice, alternativa. V sobotu se okolo hradu v noci vyrojily skupiny mlaďochů – neskutečné množství a zase to jen tepalo, kecalo, pilo, kouřilo, žilo, pařilo…

 

Doopravdy

Jak píši, celé to vypadá jako kulisy pro turisty. Jenže – je to doopravdy.

• Kluci, co jezdí na Vespách a jiných motorkách bez helem.
• Auta, co se různě vyhýbají, nedávají blinkry, otkávají se na křižovatkách
• Kopce odpadků
• Ulice plné občersrvení, grilování na ulici, maso na stole
• Postávající mužské skupiny – u motorek, u garáží a oprav aut (je jich tam jak naseto, jízda tam se každý den asi neobejde bez nějakého toho ťukance)
• Cukrárny plné sladkostí
• Chlapíci, co hrají karty v parku – mnoho a mnoho skupin, co se stále střídají, další k nim přijde a začne zpívat
• Nádherné chování k dětem
• Pánské kadeřnictví otevřené do noci a plné mužů, kluků, starých pánů
• Mužské skupiny

Kde jsou ženy?

Po pravdě, tolik mužů pohromadě jsem neviděla dlouhou dobu. Všechny věkové skupiny. Mlaďoši na motorkách, rybáři, staří pánové hrající karty, policisté, řidiči autobusů, všichni na trhu, všichni v hospodách, ráno na kávičkách a večer na drinku… A všichni se stále objímají, nasmívají a dávají si pusy. Kde jsou ženy? Nevím.

Jak to, že tak dlouho žijí?

Ráno jedí sladké. Často jedí sladké. Hodně lidí tam kouří, balená cigára, všechny věkové skupiny. Přesto – žijí dlouho a vypadají poměrně zdravě. Říkám si, čím to může být. Je to tím, že se často usmívají? Že všechny emoce velmi rychle dávají ven? Když tam kličkují mezi auty a nikdo se nevzteká a nenadává nebo jen tak pro formu… Je to tím, že je tam pospolitost a všichni se stále navštěvují? Že své staré lidi opravdu den co den vidí? Já si to nechci nějak idealizovat, jen píšu, co jsem viděla – dokola proudící návštěvy všech příbuzných za starými rodiči, prarodiči, co vedle nás bydleli – jednou přinesli zákusky, podruhé objednali pizzu…

Rybí trh

Tak to byl zážitek. Desítky stánků s čerstvými rybami, mořskými plody, ústřicemi. Pokřikující, porcující, hlaholící, kupující, živo, energie…

Jídlo

Neskutečné. Ranní dolce – různé sladkosti. Všichni sedí v kavárnách a pijí kávu, kapučíno a k tomu jedí sladké pečivo. Večer navštěvují své rodiny a nosí zákusky. Přeplněné restaurace plné místních. Cannelloni, arancini, různé placky plněné lilky, rajčaty, sendviče, večeře – těstoviny, chobotnice, ryby, cozze… Klidně bych tam jedla dál a dál… A bohužel se mi ani nepodařilo ochutnat vše, na co jsem měla chuť.

Moře

MHD za euro – a jedeme k moři k AzziTrese a AzziCastello, dvě památky, kolem kterých je tyrkysové průzračné a nebezpečné moře. Boty do vody s sebou – příště. Oblázková pláž, vlny a kameny. Drsné moře. Na druhé straně Katánie je dlouhá písčitá pláž – bohužel s odpadky, šli jsme k ní pěšky, tak příště radši MHD, páč ta cesta pěšky nebyla úplně OK. Zato jsme potkali úžasnou kavárnu Caffè Puglisi S.a.s Di Puglisi Alberto Francesco a dali si naše první canelloni s pistáciemi. Teda jako úžasná kavárna – jak pro koho,  byla jen tak na ulici a vypadala nic moc. A jídlo, naprosto úžasné. Káva skvělá všude. Všechno skvělé všude.

Kočky

Tak těch tam bylo. Jasan – odpadky, myši = potřeba koček. Vyhublý, divoký, v restauracích jim dávali zbytky jídel… 

Dozvuky 

Již jsem doma a vím, že tento zážitek budu dlouho zpracovávat. Mám to tady samozřejmě ráda. A moc hezky to doznívá. S různými emocemi.

• Jsem naštvaná a chtěla bych levnou dobrou kávu, úžasné ovoce a zeleninu
• Mám totální nechuť k českým rohlíkům a českému pečivu – takže peču kváskové housky
• Potřeba začít vyrábět domácí těstoviny – moje maminka je vyráběla, takže se do toho taky pustím
• S láskou vzpomínám právě na maminku – ona prostě musela být trochu Italka, ta by tam byla jako doma
• Čtu si sicilské cestopisy, našla jsem si Kmotra a prohlížím si italské kuchařky

…a nechávám to všechno krásně doznívat. Ne, nebyla jsem tam naposledy a rozhodně chci bydlet přesně tam, kde jsem bydlela.

Jakmile se naučím, jak se sem do blogu vkládají fotky, tak je vložím. A kdybyste se chtěli vypravit do Katánie a chcete se vyhnout akcím – „ujede mi další autobus, protože nevím, kde se kupují lístky“, tak mi napište. Moc ráda vám předám dobré tipy.

Jo a snad je jasné, že to není nic pro slabší nátury, je to prostě divoký. A špinavý a tepající…

Krásné dny plné léta, Mony