Když nemůžu spát …nespaní je největší bezmoc

AKTUÁLNÍ ROZHOZENÍ 

Tento článek pro vás píši na začátku roku 2025. Máme za sebou delší volno, mají ho i naši teens.

Takže – rozhozený spánkový režim, hlava (jejich slovy) plná bordelu, stres z toho, co vše čeká, číhá za rohem.

Na sítích si vypráví „jsou čtyři, za hodinu vstávám, nemohu usnout.“ 

„Nespaní je největší bezmoc.“ 

Ani v práci ani ve školách teď nenastává pohodový adaptační režim. Nastává obvyklý skok do reality. A na ten je dobré být dobře vyspán.

 

Obvyklý stav  

To, že mnoho lidí nemůže spát, však není jen v souvislosti s „poprázdninovým“ vstupem do reality.

Čím dál tím víc mých klientek a klientů, malých, dospívajících i velkých, má potíže se spaním.

Co s tím můžeme dělat?

O nespaní a co s tím jsem pro vás napsala článek Počítání oveček pro pokročilé, který byl publikován v Heroine. V současné době je už jen pro placené čtení. A tak vám o tom napíšu sem, na můj blog.

SPÁNKOVÉ TRABLE 

Snad každému z nás se již stalo, že večer nemohl usnout, anebo se v noci probudil, obvykle kolem třetí, a už nezabral. Případně nás probudí nějaká noční můra, špatný sen. Převalujeme se v posteli, promíláme všechny starosti.  Dokolečka přemíláme, co se stalo a nemělo, jak jinak jsme to měli říct, co vše jsme udělali tak, a teď bychom to udělali jinak.

Anna mi vyprávěla, že je její život nyní hodně náročný. Má starosti s maminkou, která je nemocná. Do toho má šéfovou, která špatně spí a v noci jí posílá úkoly. Anna nemůže usnout, a když zabere, tak se o půl třetí probudí. Podívá se na mobil, vidí úkoly od šéfové, které v noci přibyly. Dokola si klade otázky, které provázejí silné emoce, neklid, pláč, smutek, stres.

„Zvládnu to? Co mám dělat s dcerou? Jak to dopadne s maminkou? Bože, co s tím vším mám dělat?“

 

Problémy se spánkem mají lidé po celém světě, speciálně obyvatelé evropských zemích, USA, Kanady, Japonska. Téměř polovina britské populace hlásí, že je stres či obavy udržují vzhůru.

Starosti mají i děti a teenageři. Nikola říká: „Je to normální. Každou noc se několikrát probudím. Otočím se na druhý bok a zase spím.“ Někteří se v noci probouzí záměrně, protože konečně mohou hrát, přes den zakázané, počítačové hry. A dívat se na všechna ta videa. Internet totiž nespí.

Výzkumy potvrzují, že vážné problémy se spánkem má v současné době až 45% světové populace. Zároveň s kvalitou spánku souvisí až 80% onemocnění.

Ne vždy je to dramatické. Často i, zdánlivě bez starostí, nemůžeme zabrat. Někdy je úplněk, který nás ovlivňuje. Někdy si dáme dokonalou odpolední siestu a tím pádem se nám prostě spát v noci nechce. Nebo jsme měli dovolenou, prázdniny a rozhodili jsme si režim. Prostě – občas nemůžeme zabrat.

A někdy je to velmi zlé. Vnímáme pocity zahlcení, neřešitelné situace, bušení srdce. Dokola a dokola nemůžeme každý večer usnout. A pravidelně se v noci budíme.

 

Spánek

Pomáhá nám k regeneraci, nabýváme sil, odpočíváme. Zdají se nám sny, v nichž zpracováváme to, co potřebujeme. Intenzivní sny mluví o všech nezpracovaných emocích, které přes den pouze shromažďujeme a nevypouštíme.

Odborník na spánek, Nick Littlehales, píše: „Spánek je přirozený proces, který s námi byl od počátku lidstva. Proces, o který nás připravuje řada aspektů moderního života. Díky práci a našemu životnímu stylu buď nemáme na spánek čas nebo nám starosti brání usnout. Umělé osvětlení, technika, práce na směny, pilulky na spaní, cestování, kontrolování telefonu těsně po probuzení, práce dlouho do noci. To vše nás odvádí od přirozeného procesu a právě tam začínají naše problémy s odpočinkem a obnovou sil.“ (Nick Littlehales, Spánek, str. 25)

Spaní velmi souvisí s tím, jak žijeme, co prožíváme a s tím, jak pracujeme přes den se svými emocemi. 

Měla jsem klienta, který každou noc,

noc co noc

chodil po velikém domě.

V tom domě, v každé místnosti, byl jeden člen jeho rodiny.

A on je jednoho po druhém různými způsoby sprovodil ze světa.

Když jsme pátrali po tom, co se to děje, tak mi říkal:

„Já vím, že je musím milovat. Jsem křesťan, oni se ke mně sice chovají hrozně, ale já jim musím odpustit a milovat je.“

A všechny ty potlačené emoce pak bouchaly ve snech.

 

Souvisí samozřejmě také s našimi návyky, s dobrou prací s časem.

 

Co děláme, když nemůžeme spát?

Udělala jsem malý průzkum, kde mi lidé odpovídali na tuto otázku. Lenka vstane a vyfotí si měsíc. Silva píše básně. Hanka tvoří. Ivoš ví, že musí vypít velkou sklenici vody, protože, když nemůže usnout, tak je dehydratovaný.

Sylvia říká: „Mně pomáhá, když zaměstnám mozek, aby nepřijímal žádné bludné myšlenky typu „co musím udělat druhý den. Vím, že to zní „ujetě“, ale pomáhá mi zaplnit mozek modlitbou, poděkováním andělům.“ Dora počítá od stovky nazpátek nebo prochází tělo a vypíná ho, většinou nedojde k hlavě, protože usne. V nejhorším vstane a čte. Yana si pustí v hlavě příběh, jaký stolek bude vyrábět nebo co bude tvořit a na co se těší. Milan vymýšlí, co všechno bude vařit. Mirka si plánuje práci s dětmi.

Často se při problému se spánkem modlíme, děkujeme, ptáme se Boha, co po nás chce. A zároveň se za to stydíme, že je to „ezo“ a trapné. Děláme to, co dělali naši předci naprosto běžně. Něco, co patřilo k jejich životům a za co se nestyděli. (možno vyhodit)

Iva na téma ne-spánku shrnuje:

„Záleží, které strachy na mě vybafnou. Když žádné, tak si většinou řeknu, že takové poválení se v posteli je taky super a minimálně si odpočine tělo. A tak spřádám vize a plány. A když na mě, zvlášť k ránu, lezou různé existenční obavy a výčitky, co jsem udělala špatně a málo nebo strachy o někoho druhého, tak si začnu povídat se svou duší, která je se vším v pohodě. Ona ví, že je všechno v pořádku, a že dělám to nejlepší, co umím, a že se správným nastavením mysli se všechno vyvine dobře. A když na mě přijde nějaká panika, tak už to většinou rozdýchám. Funguje mi dětská „Andělíčku můj strážníčku. A když je nejhůř, tak vstanu a jdu to rozchodit ven nebo si zacvičím taiči. Ale naštěstí spím většinou fajn a ráda.“

 

Má doporučení

Jak vidíme, můžeme dělat spoustu věcí. Jako psycholožka nejčastěji doporučuji tyto tři:

• Ošetřit se předem
• Ho’oponopono
• Důležité je, abych já byla v pořádku

 

Ošetřit se předem

Každý problém má své příčiny. Můžeme jej řešit a můžeme mu předcházet. Ve fázi „předcházím problému se spánkem“ jdeme do témat zdravého psychického i fyzického života. Vyjadřujeme přes den své emoce. Večer meditujeme. Ráno cvičíme. Píšeme si deník, ranní stránky. Máme své rituály, které nám dávají rytmus. Pracujeme s technikami na zvládání náročných emočních situací.

Vyklepáváme emoce z těla. Večer nesvítíme. Dáme mobil, pokud jej máme u postele a budíme se jím, na letový režim – nebojte, zazvoní. Pořídíme si budík, který netiká. Děláme malé věcí, které nás udržují v psychické kondici a v pohodě. A můžeme vyměnit matraci, vyvětrat, mít v ložnici chladněji. Maličkosti, které všichni známe. Ošetříme se předem.

 

Nemohu usnout

„Jejda, úplněk. To zase nebudu spát.“ „Bojím se, že zase nebudu moci usnout.“

V momentě, kdy se dostaneme do cyklu – bojím se, že neusnu, snažím se ze všech sil usnout, určitě zase neusnu, nespím, zase nespím…

Provázejí nás obavy, již máme nějakou zkušenost, tlačíme na sebe:

„Víš, že musíš spát. Vstáváš už za čtyři hodiny.“ Emoce zoufalství, frustrace, napětí.

Ve fázi, kdy se nám nedaří zabrat, nemůžeme usnout, vedle nás pochrupuje manžel, celý dům je tichý, doporučuji:

Namísto „to zase nebudu moci usnout“ si samomluvou říkat „těším se na spánek“, „dnes budu klidně spát“.

Netlačit na sebe. Jít do klidu. Přijmout nespaní, je to, jak to je.

Zkusit se pouze dívat na emoce jako na rybičky v akváriu, jen se na ně dívat nevšímat si myšlenek, nedávat jim pozornost.

Dýchat do čtverce – počítám do čtyř na nádech, 4 zádrž, 4 výdech, 4 zádrž – dokola a dokola.

Poslouchat meditaci či šumění deště

Počítat ovečky

Pokud vnímáme, že nemůžeme usnout, protože cítíme stres či strach, tak nejčastěji doporučuji, i sama používám, mantru Ho’oponopono. Když mají klientky a klienti veliké, nezpracované strachy, třeba ženy, co se bojí, že se něco stane jejich dětem. Muži, co se bojí, že mohou ublížit svému miminku. Děti, co slyší zvuky a vidí bubáky. Všechny ty strachy, které neovládá náš racionální mozek, a které si nedokážeme vymluvit.

 Ho’oponopono zní:

„Miluji tě. Omlouvám se. Prosím, odpusť mi. Děkuji ti.“

A dokola, opakovat dokola, když nás myšlenky odvedou, tak se klidně vracet. Nebo si ji můžete poslouchat jako nahrávku. Za mě je to nejjistější cesta ke klidnému usnutí.

 

Noční probuzení

Velmi nepříjemné situace jsou, když se v noci probudíme. A jsme naprosto probuzeni. Jsou tři ráno, všichni doma spí, my nejsme vyspaní, pouze nás probudily starosti, které se nám okamžitě objeví se vší intenzitou, v myšlenkách. A jsme bdělí, trápíme se, přemýšlíme. Někdy jsme vyděšení. Děsíme se, co všechno budeme muset udělat druhý den. Nebo nás pronásledují naše neúspěchy.

Ivan: „Kvůli chybě, díky které mi krachlo podnikání, se v noci probouzím. I když už je to několik let. Znovu a znovu se mi vrací, že jsem selhal.“

Já sama jsem zažila situaci, kdy jsem se takto v noci probudila. Den předtím jsem zjistila, že jsem udělala nevratnou chybu a přišla díky ní o peníze. Věc, se kterou jsem již nic nemohla udělat. A rozhodně jsem s ní nic nemohla udělat v noci, místo spánku.

Přesto jsem se probudila, bdělá na 100% a rozjelo se kolečko: „To je hrozný. Taková blbost. Takovou blbost si udělala. Co s tím teď budeme dělat? Jak si to mohla dopustit? To je proto, že máš tolik práce. Kdybys nebyla líná, tak si mohla na chybu přijít včas. Jo, to je tím, že jsem se spolehla na špatnýho člověka. No, kdybych na to nebyla tak sama, tak by to dopadlo jinak. Když já mám tolik práce…“ A jelo to.

Jak už to nepříjemné emoce dělají. Představuji si je často jako černou vodovou barvu, kterou kápneme do čiré vody. A ona všechno zakalí. Vytáhne ze všeho to šedé, na všem něco uvidí, vše se potáhne šedočernou.

Do pohody a zpátky do spánku mě dostala jedna věta:

„Nejdůležitější je, abych já byla v pořádku.“

At’ se děje, co se děje, nejdůležitější je, abych já byla v pořádku. A v pořádku budu tak, že budu spát.

Velmi snadné.

Toto se stalo mou nejoblíbenější technikou, kterou používám na mnoho starostí, trápení, kterou využívám sama i doporučuji ostatním. Prostě jednoduše si uvědomit, že trápením nic nevytrápím, nespaním nic nevyřeším. Ode mne se to vše odvíjí a nejdůležitější je, abych já byla v pořádku.

A pokud vás trápí starosti o druhé a nemůžete kvůli tomu spát, tak si můžete říci:

„I ti ostatní potřebují, abych já byla v pořádku.“

Spěte jako dudci.

Dobrou noc, Monika

 

 

Pokud vás zajímá, jak jinak se dá s emocemi pracovat a to i při tak náročných životních výzvách, jako když máme doma teenagera, tak vše se dozvíte v mém kurzu Emoce nás a našich teens.

A jestli je vaše výzva lépe pracovat s časem a vašimi dobrými návyky…nebo to učit vaše teens, děti, tak vše zpracováno na kurzu Mistryně času.