NEDĚLNÍ LEKCE DO KLUBU – č.2 z 11/25

Ahoj,

přeji krásný den, krásnou listopadovou neděli a zvu tě ke čtení či poslechu naší nedělní klubové lekce. Je to druhá v měsíci listopadu roku 2025.

Témata:
INTEGRACE
ENERGETICKÁ PRÁCE
KLUK, CO SE NESNAŽIL

INTEGRACE

Ano, skončil kurz V pořádku. Velmi se mi a nám povedl. Takže euforie, flow, jupí, nádhera…spousta eustresu. Tak jsem rozstřelená (píšu to ve čtvrtek). Což by se mohlo zdát jako super. Nápady na další práci mi běží v hlavě, od rána jsem nabitá energií, jeeee.
A vím, že potřebuji – postupně ubrat, dokončit, zklidnit se, neprodukovat nové věci…Jenže – ta hlava si dělá co chce!
Pak vezu Máťu do školy a vrátím se domů a zjišťuji, že jsem na plotně nechala vařit jídlo a celé se to příšerně připeklo. Tak minuta od katastrofy. Větrám dům. Vařím nové jídlo, už s minutkou…a dochází mi, že si tu integraci prostě musí PORUČIT. Že sebedisciplinovaně – tak, jako jsem pracovala, tak musím teď zklidnit a pak úplně omezit aktivitu, akce, zase se usebrat, jít do lesa, netvořit nové, ale dokončit staré.

Ano…a pak si dávám vanu. Jen se svíčkama. Hlava trochu míň valí…a po vylezení z vany, když ji sprchou čistím, tak už má hlava zase jede „ano, do čtvrtečního tipu napíšu toto…“, načež se sprcha otočí a celou mě postříká a já si mohu jen říct: TO MÁŠ ZA TO, ŽES NEBYLA VĚDOMĚ PŘÍTOMNA.

Proč to píšu?
Integrace není jen po hrozných zážitcích a nepříjemném stresu. Má svůj čas i po parádních euforických zážitcích, po obdobích dovolené, po všech těch akčních týdnech, dnech… Integruj…zpomal…zklidni se…jdi do akce. Ve všech pořadích.
Učme se to a učme to naše děti, ju?
Já třeba se teď fakt musím hlídat a vědomě jít do integrace a zpomalení.
Jak s integrací pracujete vy? Máte nějakou zkušenost? 

ENERGETICKÁ PRÁCE 

Téma, které jsem si původně říkala, že nechám jen pro zájemce, ale nakonec vám jej do Klubu dávám všem. Pro inspiraci, jak pracuji doma, ve své rodině, i jinak než slovy. Někomu z vás to sedět nebude.
Dlouhodobě pracuji s různými ezo a šamanskými prvky. Přijde mi to jedno, jako kdyby se člověk modlil. To jsme teď řešili s kolegy, co jsou hluboce věřící. Že neví, ke komu vysílají modlitby ti, co nevěří v Boha.
O mých přáních do Vesmíru víte. Že věci, se kterými si nevím rady, na které nemám takový vliv, jak bych si přála, tak – udělám, co mohu – to vždy, snažím se porozumět, podpořit, říct, co je třeba, ovlivnit to, jak mohu…ale pak to prostě musím pustit. A místo, abych se tím trápila, tak dávám přání. Namísto „mám strach o to, jak to dopadne s …“ dávám „přeji si, aby našel dobrou cestu, abychom našli společnou řeč, abychom spolu mohli být, aby byl šťastnej a v klidu, aby ji její přítel miloval“…Prostě dávám pro sebe i druhé přání.

Pro mé děti a mého muže a sebe je dokonce i píšu. Mám takovou malou krabičku, kam si píšu přání do Vesmíru. A jednou za čas se podívám, co z toho se už splnilo.

A pak moje šamanská práce.

Ta vypadá tak, že si představuju, že kolem našeho domova a zahrady je taková velká kupole. A ta nás chrání. Úplně vizualizuju tu ochranu. Myslím, že to mám od Alberta Villoldo. Takže si ráno sednu a představuji si tu ochrannou kopuli. Kde je dobro, máme se rádi, nic zlého tam nemůže. Když jsou moje děti pryč, tak si takovou ochranu představuji, vizualizuji i pro ně. Jako takovou bublinu kolem nich.

A vůbec, se všemi těmi přáními, manifestací (jak říkají teens), vizualizací – s tím vším hodně pracuji.

Mám s tím i jeden nepříjemný zážitek. To bude hodně osobní. Máme s mým mužem jedno debil téma, co se pravidelně vrací a nedokáži s ním pohnout, nedokážeme. Ještě ne. Vrací se vždy pravidelně skoro na den přesně, vždy na přelomu října a listopadu. Vždycky mě dost sejme. A cca před třemi lety to byl obrovský konflikt, kdy jsem hodně brečela, byla zoufalá, bezmocná, ztracená…a měla jsem pocit, že ta naše ochranná kopule praskla. Úplně přesně vím, jak jsem stála na zahradě a vnímala tento intenzivní pocit prasknutí, trhliny.
Den na to si Máťa vážně zranil nohu na zápase, to mnozí z vás víte, to jste spolu se mnou žili. Musím říct, že se mi to jeho prasknutí té části nožky úplně spojilo s tím prasknutím naší ochrany.
Já vím, je to hodně ezo.
Nicméně to, že si od té doby všímám souvislostí, že když se u nás doma něco blbýho děje, tak se pak něco stane i třeba dětem, všímám.
A pracuji s tím tak, že víc pracuji s tou ochranou našeho domova, lidí v něm, zahrady, s tou ochranou kopulí.

Tolik trocha mé energetické práce a vlivu, který jí přikládám.
Jak vy, taky něco takového děláte? 

KLUK, CO SE NESNAŽIL 

Zpátky do racionálna a psychologie a výchovy.
Tatínek, co má doma syna, 16 let, se mnou a skupinou (je to odborník, terapeut, pracuje s rodiči teens) pracoval na tomto tématu:
Syn má špatné známky. Čtyřky a pětky. Je v druháku na střední. Už v prváku to bylo hodně na hraně, vždy to vytáhl pod taktovkou a direktivou rodičů. A teď je čtvrtletí a zase vidí, že to je špatný. Syn je spíš víc inteligentní, školu si sám vybral, prostě na to kašle a spoléhá na štěstí, že to dobře dopadne, takovej trochu frajírek, pohodář, sebevědomej. Ale sám od sebe se prostě nesnaží. Je třetí v pořadí, dva starší sourozenci úspěšní, pilní, věci jim jdou možná snadněji, ale spíš jsou pilnější. On na to tak nějak peče.
Táta:
„Chci správně podpořit, neublížit, nezlomit. Netuším, co mám dělat. Nechce komunikovat. Nechci něco zanedbat. Trápí mě jeho prospěch ve škole. Chci, aby mu to pomohlo. On nenašel zodpovědnost.“

Táta říká, že mu věří a důvěřuje. Ale vždy, často, to blbě dopadne. Syn má vždy argumenty, proč má pětky. Nechce s nimi komunikovat, ale nijak ve zlém, tak nějak přirozeně. Prostě to má na háku. Tátu nejvíc trápí, že neví, co má dělat, co je správné. Zabavit mu mobil? Nepustit ho k jeho holce? Zakázat mu kamarády?
Empatie je v rodině opravdu hodně, snahy směrem od rodičů taky.

Z mé strany tam padaly v průběhu různé otázky:
Záleží ti na tom?
Čeho se bojíš?
Jak tomu rozumíš?
Když se za pár let ohlédneš a zeptáš se sám sebe „udělal jsem, co jsem mohl“ – co by to mělo být?
Jak tomu, jak je to teď, přispíváš?

Dospěli jsme k tomu, že táta by si přál, aby jeho syn:

• Byl zodpovědný
• Plnil si sám od sebe povinnosti
• Měl vyšší sebedisciplínu
• Dělal, co má dělat
• A u toho všeho byl ok, v pořádku – aby si nenesl nějaký pocit, že zklamal, je beznadějný případ, zklamání pro rodiče…

Takže jsme se dívali na ty cíle, které jsou takové vzletné, takové ty záměry, hodnoty výchovy.

A shodli jsme se na tom, že teď není čas naplňovat tyto cíle, ale jiné cíle – úplně normálně – aby neměl pětky.

Že pokud teď rodiče zaměří tu strategii na „vychovám samostatné zodpovědné dítě, které si nese následky svých činů a plní si povinnosti samo od sebe“, tak to taky může dopadnout tak, že milovaný syn padne na hubu. A nemusí to vůbec dopadnout dobře.

Takže jsme se zaměřili na konkrétní cíl – jak to udělat, aby neměl pětky a zároveň se tam někde bude tvořit ta sebedisciplína, zodpovědnost, plnění povinností.
V sounáležitosti, spolupráci, respekt.

Tady vnímám důležitou tu změnu perspektivy.
Je to jako u úklidu pokoje. Můžeme chtít, aby sami od sebe vnímali tu hodnotu pořádku, krásy, harmonie, povinností… nebo prostě ano, toto vše je super…ale úplně normálně prostě chci, aby bylo uklizeněji. A tak se zaměřím na to konkrétní. Skrz které se může vytvořit ta nadstavba …nebo taky ne nebo až za mnohem déle, než čekáme.

Konkrétně pro tohoto tatínka z toho vyplynulo:
Připravit se na rozhovor se synem.
„Záleží mi na tobě, záleží mi i na tvých výsledcích. Takto to teď nefunguje. Tvoje známky z tohoto a tohoto jsou hrozný. Co s tím uděláme?

…

Ok. Já navrhuji, že se teď spolu budeme každý den dívat večer na bakaláře (nebo systém, ve kterém škola ukazuje výstupy a úkoly). Budeme o tom mluvit. Co jde, co nejde, co máš mít a co ne. Každý den v 19.00 se tady nad tím na deset minut zastavíme. Ty mi řekneš, jak to máš v plánu, co se učíš, co máš umět, s čím potřebuješ pomoci.

…

Chápu, že se ti to nelíbí. Víš co, my jsme se s mamkou dohodli, že tě nechceme nechat padnout, nechceme, aby sis nesl důsledky tohoto tvého současného přístupu.

…

Pokud budou trojky, je to ok. Pokud 4,5 – navrhuji, že mi odevzdáš mobil, když se půjdeš učit. Že se budeš učit tady v obyváku. Že do toho pořád prostě pojedu a budu s tebou nad tím sedět. Hele, nebude to možná příjemný, ale z mého pohledu to za to stojí. Záleží mi na tobě i na tom, abys tu školu udělal bez problémů. A takto to mohu ovlivnit.

…

Ano, pokud budou trojky a líp, tak máme hotovo. Pokud čtyřky a hůř, nastavujeme tento nepříjemný režim rodičovské vyšší kontroly, dohledu. Co ty na to? Nějaký jiný nápad, jiný návrh?

A jak to dopadne v praxi, to s tatínkem teprve uvidíme.

S láskou

Mony

 

SLEVOVÝ KÓD NA VŠE ODE MNE JE MCKLUBMT3011

A jsme spolu ve skupině o 106
https://www.facebook.com/groups/1199894351196553

 

Obrázek z procesu „když se nesnaží“ – ano, i motivace zazněla.