🏂 PROSINEC 24 V KLUBU MONY🏂

Krásné prosincové pondělí do klubu,

Milé ženy, milí muži…

Jak víte, když jsou v klubu ženy, mohou pozvat i své muže.

Když tvořím tento příspěvek, tak se vedle v obyváku dívá má dcerka na film a leží u toho na gauči se svým přítelem. Krásné.

A mí tři kluci (muž a synové) jsou na MMA zápase v Praze. Krásné.

KRÁLOVSKÝ POCIT

Včera jsem byla na Věnečku.

Matoušek můj nejmenší (hihi, je nejvyšší) ukončil taneční. Mazec.

Bylo to pro mě hodně silné. Protože – město, ve kterém bydlím. Kde mám desítky klientů z řad teens, dospělých rodičů, dospělých na terapiích… A tak jsem tam opravdu hodně z nich viděla. Plus všechny ty děcka, v jejichž třídách jsem pracovala.

Takže takové spojení mé role maminky a psycholožky.

S mlaďochy, co ke mně chodí, jsme na sebe vždy jen tak mrkli, usmáli se, že o sobě víme. Já byla šťastná, že je vidím, jak se baví a jsou šťastní. Moje všechny tři děti tam byly taky. Já a můj muž spolu. Úplná nádhera.

Matouš za mnou občas přišel, byl tam s kamarády a říkal: „To je XY a zdraví tě, prý si byla psycholožka v jeho třídě.“

A pak za mnou přišel jeden dvacetiletý kluk a povídal mi, že jsem, když byl v páté třídě, vedla program pro jeho třídu a on tam mohl trochu jinak uvidět jednoho spolužáka. A stali se z nich kamarádi. Dokonce takoví, že jsou spolu teď na privátě v Brně. A děkoval mi. Že nebýt mě, tak by se to asi nestalo…

Stejně tak rodiče, se kterými jsme kecali, že jejich děckám se dobře daří.

A skvěle jsem se bavila, pila víno, zatančila s Máťou (s ohledem na nožku, která ještě není úplně good), měla jsem šaty, šperky, boty na podpatku… a prostě

Měla jsem takový úplně královský pocit.

Pak jsme se s mužem vrátili domů a já mu vyprávěla a on „že se na to dívám jako psycholožka“ a já „že to vůbec nechápe, že je mám ráda“ a on „vždyť já vidím, jak se vždy úplně rozzáříš“.

Jakože – nechci přeceňovat svůj dopad na tomto světě, ale stopy, které zde nechávám, jsou fakt pěkný.

A z tohoto královského pocitu teď budu dělat svou další tvorbu.

To jsem s vámi chtěla sdílet.

Jinak teď v prosinci už vnímám, že jen dokončuji v rámci mé práce všechny úkoly, chci to tak pomalinku všechno doladit, abych měla hotovo. Je toho poměrně hodně. Pracuji na tom i s koučkou a kolegyňkou. Už jsem si k sobě musela někoho vzít, aby mi pomohl se na ty věci kouknout, jak v tom všem mám postupovat a co jsou priority… Prostě listopad je měsíc, kdy toho je pokaždé nějak víc.

Zároveň vnímám, jak lépe se mi žije. Jak je to rok od roku lepší.

Mám se nejlíp, kam mi paměť sahá. Jsem hodně spokojena, cítím se hezky, mám good vibes, okolo mě se lidem taky daří. Tak tady doladím a dokončím ty stovky úkolů a pak si dám pořádnou pauzu.

SEBELÁSKA A TEENS

Jeden z výstupů mé spolupráce s koučkou. Když jsem s ní probírala mé plány, tak jsem si říkala, že se mi nechce vždy v určitém tématu vybudovat jednu věžičku…Že, když už na něčem pracuji, tak chci postavit celý zámek. Budiž tedy – Teens a sebeláska.

Co vnímáte, že děláte, aby se vaše děti měly rády?

K čemuž se vrátíme ve skupině.

Teď mám takový pocit, že si s tímto tématem chvilku pobudeme. Ale nechci dávat prosincové sliby…

Přeji nádherné vyplutí do prosince. Dobrý adventní čas. Vám i vašim dětem.

Kdyby bylo potřeba, jsem tu pro vás.

Mony