O strachu a odvaze být autentická a autentický často píši v rovině teens.
A ano, i já jsem člověk, žena, která se občas něčeho bojí. Některé výzvy jsou velké.
NÁROČNÉ VÝZVY
Před pár dny mě čekala náročná výzva.
Začalo to již v únoru, kdy mě a Margit Slimáková pozvala na natáčení podcastu o teens a jejich rodičích. Termín natáčení byl za dva měsíce, v dubnu.
Vím, že Margit poslouchá tisíce lidí. Že slova, která na podcastu řeknu, budou slyšet i mimo přátelskou komunitu. A že Margit umí jít do hloubky a umí otevírat kontroverzní témata. A já se znám, já se náročných témat nebojím a mám k nim co říct.
Ajaj.
STRACH
A tak jsem jednoho dubnového dne vyjela. A celou dobu mě provázel strach a obava.
- Otázky, zda jsem dost dobrá.
- Zda mám co říct.
- Jestli to celé není úplný omyl.
- A snad nebudu plácat.
- Obávala jsem se, že bude Margit přísná.
- Že já zdaleka nejsem taková odbornice, jak si myslí.
Všechny ty „syndromy podvodnice“, „impostor syndrome“.
Ne, nebylo to nic hrozného, jen takové šimrání v břiše. A ano, objevovalo se. Nemyslím, že to souvisí se sebevědomím, je to jen o tom, že člověka čeká velká nová výzva, která ho nutí vykročit, sebrat odvahu, uvědomit si své strachy, uklidnit se… Výzva, která mě učila, jak se upevnit, nevzdat to, nebát se.
SAMOTNÝ ROZHOVOR
Byl opravdu velmi dobrý. Bavil mě, přátelská atmosféra, náročná témata.
Mluvily jsme o teens a jejich rodičích, gender, selhávání, hranicích, školách, o tom, co bych doporučila ministru školství a zdravotnictví.
Otevřený rozhovor, který plyne a já měla pocit, že si „jen tak povídám se zajímavým člověkem“.
Samozřejmě jsme se dotkly i všech opatřeních, která byla v rámci pandemie a co to dělalo s psychikou teens a jaké to má nyní dopady.
Takže ano, přátelský a uvolněný rozhovor a velmi těžká témata.
AUTENTICITA
A po rozhovoru jsem odcházela, dala si kávičku a pak šla dlouhou procházkou po Praze a najednou se objevilo „ajaj“.
AJAJ
Ty jo, co já jsem to tam všechno povídala?
A opět strach. Strach z autenticity.
- Nebyla jsem až moc?
- Až moc otevřená, odvážná?
- Určitě naštvu učitele, protože jsem řekla, že bych doporučila povinné supervize.
- Taky určitě naštvu mnoho lidí s tématem gender, protože – to je prostě téma, o kterém se bojíme otevřeně mluvit, abychom nebyli označení jako ti, co jsou homofóbní a transfobní.
- Naštvu všechny zastánce pandemických opatření.
- A mohu si, jako psycholožka, vůbec dovolit vyjadřovat své názory?
- Neměla bych jen naslouchat?
- Neukončí se mnou spolupráci jeden časopis, protože jsem šla mimo škatulku, ve které mám být?
-
Nebyla jsem prostě MOC AUTENTICKÁ?
SE UVI
To vše uvidím, uslyším a přečtu si, jak to dopadlo. Pro mě zajímavý exkurz na téma „já, autenticita a strach“. Pevně věřím, že rozhovor bude stát za to, to znamená, že bude stát za všechny strachy, které jsem měla a energii, co mě stála odvaha do toho jít. Krásná výzva a dál se uvi.
STRACH, AUTENTICITA, STRACH ZE SELHÁNÍ
Tak mě i tato má zkušenost vede.
K tématu UMĚNÍ SELHÁVAT.
Ke kurzu, který on-line s mou podporou pořádám v květnu.
Mám pocit, že odvaha selhat, umění selhávat, je za kde čím.
I za tímto mým odvážným krokem.
Pro někoho je to určitě malinký a směšný krůček, někdo jiný to může vnímat jako velké sousto.
A tak to s těmi výzvami je. A s uměním selhávat také.

Kdo jsem?
Jmenuji se Monika Čuhelová.
Jsem psycholožka.
Expertka na duševní zdraví teenagerů a jejich rodičů.
Jsem také lektorka, průvodkyně councilových kruhů, mentorka.
Naslouchám, hledám souvislosti, propojuji teorii a praxi, tělo, emoce i rozum.
Vše s cílem na rovnováhu - EQUILIBRIO.
Více se o mně dozvíte v mém příběhu.
A také se vzdělávám, spolupracuji, čtu, učím a rozvíjím.
Ve svém životě i práci.
