Teens nejsou divní

To je můj květnový výkřik!

Děti a teens, se kterými pracuji, vídám se, mluvím, kteří potřebuji mou psychologickou podporu, jsou krásný lidi.

To jen, aby nedošlo k nějaké mýlce. Možná nyní nejsou v pořádku, trápí se, není jim dobře na světě.

Když si s nimi povídám, tak rozumím. Snažím se porozumět, pochopit, podpořit, najít nové cesty a řešení.

Porozumět tomu, proč to mají tak, jak mají, proč je to těžké a proč to tak dělají, myslí a cítí.

Chodí za mnou s různými problémy. Sebepoškozování, poruchy příjmu potravy, gender identita, úzkosti, nezvládání tlaku, osamělost, zmatek.

Spousta z toho, co řeší, je opravdu součástí změn, které provází dospívání. Hledání sebe sama, volání po respektu, hledání spřízněných lidí, svého potenciálu a jeho rozvoje. Jen často volí techniky, které jsou destruktivní a sebedestruktivní.

A my, jejich dospělí, ty problémy známe, pamatujeme si na ně, jen nás překvapuje, jak je řeší. Nesetkávali jsme se tolik se sebepoškozováním, nehledali jsme tak často gender identitu. Ty zdroje a vývojové úkoly jsou však podobné.

A zkusme se tolik nedivit a více rozumět.

Prožili pandemii, byli osamocení a izolovaní.
Pak přišla nejistota spojená s válečným stavem hodně blízko.
Zažívají často existenciální úzkost a deprese ze stavu naší planety.
Mnoho jejich kamarádů a kamarádek řeší své problémy tím, že se řežou.
Nesouhlasí s kategoriemi žena a muž.
Pod kontrolou mohou mít jídlo.
Jsou tlačeni do výkonů.
Spoustu toho MUSÍ
Mají obavy, nemají smysl

A my je máme doma a přemýšlíme, co je naučit.

Pro mě je tou důležitou dovedností opravdu UMĚNÍ SELHÁVAT.

Když si to představíte, tak oni jsou tlaku na to, aby něco předvedli, ukázali, dokázali, aby se ukázali, vystaveni velmi často. Stále nějaké zkoušení, hledání přátel, písemky, nové zájmy, zmatky a nejistoty. Stále musí jít do rizika, že selžou. Že se to nepovede. Když do tohoto rizika nejdou, tak se stahují a zavírají a ztrácí.

Bez umění selhávat se neobejdou. A pokud to budou umět, tak zvládnou i náročné výzvy, které je čekají.