9x PROČ přestat chválit?

Šikovná holčička a chytrý chlapec?

Aneb kdy se z růstových sdělení stávají destruktivní nálepky

Prostě to pozitivní nálepkování, šikulkování a chválení.

To je veliká výzva pro dnešní rodiče. Stále dokola se mě na to ptají. Ať živě na kurzech, na konzultacích a nebo na on-line kurzu.

„Četla jsem, že se nemá chválit, nechápu proč.“

„Já své dceři chci říkat, že je krásná, šikovná, chytrá. Chci, aby si to dala do základního mindsetu.“

Takže – já vymýšlím ty odpovědi, PROČ NE a JAK TO DĚLAT JINAK.

Dnes to bude o tom – PROČ NE?

A hned na úvod, aby bylo jasné:

Chápu, proč chválíte.
Pozitivní zpětná vazba je NAPROSTO POTŘEBA, ale JINAK.
Pozitivní sdělení růstovou formou, nekonečné množství zpětných vazeb o tom, co vaše dítě a dospívající dělá dobře, v čem vidíte změny, kde se posouvá, co se vám líbí…

DÁVEJTE NEOMEZENĚ

Pozitivní zpětnou vazbu potřebujeme. Více než neustálou kritiku.

Ale

Ne formou NÁLEPEK.

Tj. ne sdělení, které mluví o tom „jsi taková a maková“

PROČ NE?

Vytváří to fixní mindset – tj. fixní nastavení mysli – „jsem nějaký“. Jsem chytrá, krásná, nadaná. Dítě to přijímá a vypadá to tak, že se nemůže změnit. Což by se jakoby možná zdálo dobré. Jenže – život je změna.
A přijdou první pupínky, neúspěchy, selhání. Dítě nálepku ztrácí. Potíže s identitou – kdo jsem. „Vždycky mi říkali, že jsem krásná a pak jsem měla zranění a mám jizvu na obličeji, ztratila jsem sama sebe.“ Když chválíte vlastnosti, tak připravujete o tu pružnost. Když dítě tu imaginární chválenou vlastnost ztratí, tak najednou nemá nic.
Jsem taková a maková – to nemohu ovlivnit. To je něco, o čem si děti myslí, že je to vrozené. Nemají to ve své moci.
Ztrácí tím schopnost jít do náročných výzev a selhávat. Tj. dítě, které je označováno jako chytré, často nechce dělat těžké věci, ve kterých by mohlo vypadat jako hloupé. Často nechce jít do nových výzev, protože by se mohlo ukázat, že zase tak nadané není. Když se nedaří, tak častěji třeba spolužákům říká: „Ty ses musel učit? Já myslela, že si chytrá.“ „Chytré děti se učit nemusí!“
Opravdu chcete, aby vaše dítě bylo závislé na chvále? Aby jim učitelka říkala: „Ty jsi tak hodná holčička. Jsi šikovný chlapec.“ Chcete, aby od jiných dostávalo tyto nálepky a věřilo jim? A dělalo různé neautentické věci, aby je dostalo?
Chtít být hoden svých nálepek „jsi hodná“, „jsi chytrý“ – pak se s těmito dětmi mnohem lépe manipuluje. Já s dětmi hraji hru na komunikační fauly a opravdu k nim mluvím nehezky. A vždy se tam najde pár dětí, co se stále snaží a říkají mi: „Já jsem tak chtěl, abyste mě pochválila.“ A přitom – to já jsem ta, kdo mluví nehezky a ony by měly říci: „Takto se mnou nemluvte.“
Onálepkované dítě je méně samo sebou a více chce dosáhnout škatulky, která pro něj byla dána rodičem. A pak se snaží, aby si nálepku udrželo. Chcete vychovávat hodnou holčičku? Chcete vychovávat poslušného chlapečka? Je to to, co je pro jeho a její život to nejlepší? Být stále hodná? Poslouchat autority?
Přechválená generace, co po prvním selhání věci vzdává, pláče, vše se jich dotýká, není psychicky odolná – to jsou důsledky chvály ve formě nálepek, které teď u dětí vidíme.
A úzkostné děti, které se TAK snaží, aby daných hodnocení jejich vlastností dosáhly! A každá další nálepka „vždyť ty jsi přeci chytrá“ je dál a dál zúzkostňuje.

A mohla bych psát!

Vždy říjen, listopad – nové klientky, holky, co měly na základce samé jedničky a odcházely s nálepkou „chytrá a šikovná“. A najednou na střední škole je to jinak. A ony začnou trpět depresemi a berou antidepresiva.