RODIČŮM TEENS PŘED LÉTEM

Co potřebuješ, jako máma a táta dětí v pubertě a dospívajících, vědět před létem 2026?

Co vám, tobě, chci napsat?

Tady je ode mě pár postřehů o tom, co teď od rodičů slyším, co vnímám v „rodičovském poli“ i u teens.

V závěru tě, vás, nasměruju, co s tím.

Nejkrásnější období?

O létě se někdy říká, že je to nejkrásnější období.

Mnoho rodičů se ale bojí prázdnin.

Když mají menší děti, tak to je obrovský zápřah a logistika a opravdu výdej sil a energie.

Když máme velké děti, tak se bojíme, že budou

venku s nevhodnými kamarády
sami doma opuštění
jen na sítích nebo hrát hry
se nudit
se chovat rizikově.

Bojíme toho, že se s nimi budeme hádat, pořád budou nějaké konflikty, nebudou se s námi bavit…

Plus další stovky věcí.

Čímž se nám „nejkrásnější období“ trochu kazí.

Chci vám říct, že i oni se často bojí.

Ne pro každého je ten letní čas časem „pohoda, lásky, všechno ze mě spadne, jsem bez úzkostí“.

Pro někoho je ti i období MEZI – takové přechodové období, kdy něco skončilo a něco jiného začíná. Což znamená ZMĚNA. A to nás všechny někdy děsí.

Někdo jen pokračuje v tom „život je špatnej“, mám úzkosti, nemám lidi, nikdo mě nemá rád, jsem hnusnej a tlustá…

Prostě někdo má z těch prázdnin dost strach, někteří rodiče a některé děti.

Vidět to jako „nejkrásnější období“ můžeme, ale není to úplně nejkrásnější pro každého.

A je otázkou, jak to máš a máte u vás doma. Netlač sebe ani je do nějakého stereotypu, ju?

STRACH

Ve skupinách rodiče teens teď vnímám strachu hodně.

Čteme děsivé příběhy. Někdo umřel, další se řeže, jiná má úzkosti, další nikdo nemá rád, jinej zažil šikanu, další má trauma.

Někdy mi to připadá až jako takové

KOLEKTIVNÍ POLE STRACHU

Je živeno i odborníky a podnikateli, protože svá tvrzení ženou do extrémů. Teď jsem třeba psala o tom, že tvrzení „sítě jsou heroin“ prostě není pravda.

Kolik vidím úplně znejistěných rodičů, co fakt neví, jak dlouho dítě na mobilu nechat…až se jim z puberty stane období, kdy se jen hádají o mobil a úplně ztratí vztah.

Hodně se bojí maminky.

Jsou tátové statečnější?

Z mých zkušeností se bojí i tátové.

Někteří ne, ale u části z nich je to spíš dáno nevědomostí a tím, že jsou mimo ten rodinný systém, nikdo se jim nesvěřuje.

Někdy dokonce učím teens, ať své rodiče zklidňují, ať rozumí tomu, že se oni bojí a zklidní je.

Ale – to po teens zase tak moc chtít nemůžeme, tam jejich moudrost ještě nesahá. Nicméně je k tomu můžeme vést.

Hodně teď vidím nejen strach, ale i velkou nejistotu rodičů. Připadají si nemožní. Jsou plní viny. A přesně toho vás chci zbavovat. Místo viny přijetí chyby a místo nemožní vím, co mám dělat.

Týká se to třeba i kroužků. Kdy je to hodně, kdy málo? Mám tlačit? Opět si o tom v mé komunitě budeme vyprávět (konkrétně v září, kdy budeme mít téma Teens ve škole).

ALKOHOL, SÍTĚ, SAMOTA, ÚZKOSTI… jsou témata, se kterými si nevědí a nevíme rady a teď o prázdninách jsou to aktuální témata.

Co vám k tomu doporučím?

PRACUJTE SE SVÝM STRACHEM

Jednoduše se prostě naučte techniky, jak se strachem pracovat, přijmout ho, uvidět, ale nenechat se jím zastavovat, paralyzovat.

OPAKUJETE, I KDYŽ JSTE TRAPNÍ

Po párty není v posteli? Domluvte se s ním, že se naučí vám dávat vědět. Že napíše sms „zdržel jsem se, vše je v pořádku, vrátím se…“ Ať rozumí vašemu strachu.

Opakujte mu to, co si myslíte, že ví.

Ano, ví, že nemá kombinovat alkohol a má u toho pít vodu…

Ale stejně mu to řekni znovu.

Klidně buď trapná, trapnej. Lepší, než kdybys to neřekla.

Nestartuj, když ti řekne, že jsi trapná a „buď v pohodě“ a „proč mi nevěříš“.

Klidně a jasně „toto si musíme zopakovat“.

Ano, je to smrtící nuda.

Prostě – nepředpokládej, že to ví, nepředpokládej, že už to slyšel od někoho jiného…

Jasné věci „kamaráda nenecháme řídit opilého, nesedáme k opilému a zhulenému, bacha na chemickou trávu, napiš mi, že jsi ok, když bude průser, okamžitě volej…“ atakdále, drazí moji rodiče.

Vzpomeňte si na sebe, ju? (Ale třeba jste byli moc hodní a žádnou pubertu jste neměli.)

ČEKÁME PUBERŤÁKA – ANEB jako s miminky

Když si vzpomeneš, že jste doma čekali mimčo, tak jste se připravovali.

A to stejné bych ráda, aby rodiče začali dělat i před pubertou.

Toto období prostě má své zákonitosti.

Když je budeš znát, tak budeš mít informace a tolik tě to nepřekvapí.

Dokonce můžeš pomoci i svých děckám, aby nebyly tak překvapeny. Sbírej si informace z kvalitních zdrojů.

Takže takové „čekáme puberťáka“, ju?

NE BAGATELIZACI A DRAMATIZACI

Někteří rodiče mají tendenci vše hrozně hrotit, nedůvěřovat, děsit se, dramatizovat.

Jiní zase říkají „ono je to přejde“.

Já tě vyzývám – najdi si místo uprostřed.

Ne vše je dramatické – brblají, neposlouchají, jdou do rizika…

A ne vše přejde – můžete si fakt pokazit vztah, oni mohou ztratit návyky, zadělat si na životní programy, úzkosti, mohou si nevratně ublížit.

Jestli máš tendenci dramatizovat, tak se hodně zklidňuj.
Jestli máš tendenci bagatelizovat, tak se trochu zneklidni.
V obou případech se uč, co máš dělat.

NEVYSMÍVEJTE SE JIM

Že jsou furt na mobilu? A nejsme na něm taky?
Potřebují vypadat skvěle a jsou umělý? No, prostě fakt není snadný být v pubertě přijat vrstevníky.
Že nevědí, že jsou ty kecy na sítích často lži? Já jsem třeba taky uvěřila některým lidem a teď si říkám „naivní blbka jsem byla“ (s láskou si to říkám, chápu se, že nejsem dokonalá).

JÁ BUDU RÁDA, KDYŽ SE BUDEŠ UČIT ODE MNE

Myslím, že moje velká devíza je, že rozumím jak teens, tak rodičům.

Nejen, že mám dost nastudováno, jsem psycholožka, ale moje praxe je opravdu bohatá.

Plus to poměrně slušně umím předat a mám svou komunitu rodičů a teens opravdu ráda.

Plus k prázdninovým paradoxům něco z mého života…

TO MI UDĚLÁ DOBŘE?

Poslední, o čem vám chci psát, je o mně.

Já se, tak jako každý rok, chystám v červenci nepracovat.

Klientka mi řekla „to ti určitě udělá dobře“. Na což jsem jí musela pravdivě odpovědět, že nevím. Protože už toto „bytí bez práce“ zkouším pár let a

někdy je to fakt blahodárné nicnedělání
jindy se propadnu do temnoty a krize

Mám svou práci moc ráda a dává mému životu smysl.

Ale vím, že když si poodstoupím a úplně si stopnu práci, tak mi to dá nové vhledy o mém životě, o mně, prospěšné vhledy pro mou komunitu.

Někdy dokážu nabrat sílu a energii. Jindy mi prostě chybí ten dopamin z likes, zpětné vazby „díky“ a „co bych si bez tebe počala“ a přijdu si bezvýznamně.

I to je dopad sítí, online, práce na mě a můj život.

Učím se s tím pracovat.

Někdy taky uvidím všechny ostatní zanedbané oblasti mého života – a to mě hodí do depky nebo nastartuje ke změnám…

Tím, že už to trénuju několik let za sebou „být bez práce a co nejvíc offline“, tak vím, že dopady to má fakt různé, že to někdy není procházka růžovou zahradou, ale dost utrpení.

Přesto do toho jdu znovu.

Protože – v dlouhodobém kontextu je to to nejlepší, co pro sebe i pro vás mohu udělat.

Uvidím. Dokonce letos nemám ani žádné plány. Uvidím.

Ale – už v pátek, když jsem šla na první festival, jsem zjistila, že se těším, až zase budu pracovat. Je to ten pocit „až po prázdninách přijdu do školy“. Těším se na změny, které mám v plánu a uvidíme, co s nimi mé volno udělá.

S heslem Máš na míň, se kterým letos do léta jdu, a které dost rezonuje mou komunitou, klubem, se loučím. V srpnu zase navi,

Mony

A teď slíbené – jak si s tím vším poradit:

Nevíte si rady s emocemi? S vašimi? S emocemi vašich teens? Vaše děcka si neví rady s tím, co prožívají? Nevíš, co se strachem? Úzkostmi?

V tom případě je to nejlepší ode mne kurz EMOCE NÁS A NAŠICH TEENS. Právě v létě i s bonusem – do konce srpna v Klubu.

Pokud se v tom tak nějak ztrácíš a chceš mě mít jako průvodce obdobím puberty a dospívání, tak jdi zdarma do mé databáze. Tam i v létě budou každý čtvrtek tipy zdarma. Nejčastěji do ní rodiče vstupují přes 5 hacks = tipy, jak doma zvládnout pubertu a dospívání.

Kdybys chtěla víc a už důvěřuješ mé práci, tak není nic lepšího pro rodiče teens, než je můj klub. Vstup do něj je jen cca 4x za rok. Máme tam členskou sekci, kde je třeba i téma teens online. DO KLUBU TUDY.