Ozvěny přijímaček

Už to víme.

Nebo budeme brzy vědět.

Jak ty děti, dospívající, dopadli.

Dostali se na vytoužené školy? Nedostali? 

A po opadnutí a vyřešení, poté, co „ono se to nějak poskládá“ a „ono to nějak dopadne“ se můžeme ohlédnout.

A já využívám tohoto blogu a

ohlížím se, reflektuji myšlenky, pocity a chování druhých i své.

 

Já jsem si letošní přijímačky „užila“ nejen jako psycholožka, ale také jako maminka. Tím se mi ten zážitek o dost intenzivnější.  A po pravdě doufám, že už moc takových nebude.

STRES A STRACH

samozřejmě přijímačky provázely. Některé děti se začaly připravovat již o velkých prázdninách. Mnoho jich bylo poměrně nervózních dost dlouhou dobu. A čím víc se to blížilo, tím víc. Některé a někteří se začali sebepoškozovat, nezvládli tlak. Jiní stále dokola potřebovali ujištění. Někdo naprosto rezignoval, jinou museli rodiče tlačit a tlačit. Procvičoval se time-mangement, nastavování vnitřní motivace, techniky pro zvládání dlouhodobé zátěže. Prevence selhání.

MEDIÁLNÍ ZMATEK

byl jeden z fenoménů, které stály za povšimnutí. Protože letos jde o silné ročníky, tak se začalo předpokládat, že „dobré“ školy, gymnázia a kvalitní střední školy budou plné. Mnoho dětí a rodičů podlehlo a dali raději přihlášky na školy, kde obvykle nebyl takový zájem.

A tak se stalo, že v některých krajích na gymnáziích bylo i méně uchazečů, než v letech předchozích. A naopak – na méně kvalitních školách zájem enormně narostl. A tak jsme se mohli podívat na to, co s námi dělá mediální masáž a někdo se fakt naštval, že se nechal ovlivnit a dal přihlášku na školu nižší kvality.

Co jsem o přijímačkách psala a co psali rodiče?

 

SNAŽIL SI SE DOST?

SNAŽILA SES DOST?

Nejen v kontextu probíhajících přijímaček a včerejší reflexe prvního dne…

Protože – to jsou slova, co zaznívají.

„Možná jsem se dost nesnažil.

Možná jsem neměla chodit tancovat a místo toho psát testy.

Asi jsem neměl hrát tu hru na počítači a místo toho trénovat matiku.

Nesnažila jsem se dost, měla jsem víc.“

…

A já slyším děcka, co to říkají a slyším a vidím je i v průběhu těch příprav. Ne, žádný flákači. Pracovali.

Nebylo to dost?

A CO JE TO DOST?

Protože

ONO TO HORNÍ HRANICI NEMÁ.

Jasně,

nemuseli tolik spát, jíst, hrát, žít, tancovat, chodit ven, koukat na videjka, kecat s kámošema…

Ano, mohli toho dělat MNOHEM VÍC.

Protože – to můžeme vždycky, že?

BEZ LIMITU.

Tak to mi v tomto čase zní.

O snažení se a o tom, co je dost.

A zdaleka se to netýká jen našich děcek.

Co nejhezčí dny přeji,

optimálně bez jakékoliv snahy,

jen tak na pohodu,

ať si to samo dobře plyne…

„Přesně, snažení nemá strop, vždy bylo možno snažit se víc. Děsivý.“

 

„Potěšil me ,Moni, můj syn, který včera ohodnotil, ze má po prijimackachq dobrej pocit. A dnes, ze mu šla lip čeština než matika, ale ze snad dobrý. Je introvert. Před přijímačkama se hroutil. Tak mam radost…sdilim“ 

 

Tak třeba článek, který vyšel hned po prvním dni přijímaček. Kde učitel hovoří o tom, že …

A studenti říkají?…

 

 

ČEKÁNÍ

„A teď mě čeká čtrnáct dní, to bude čekání na smrt“. Asi si dovedeme představit, jak náročné je čekat, zda jsem se dostal/a, zda se mé dítě dostalo. Připravovat si záložní varianty. Modlit se a vysílat přání do vesmíru.

 

VÝSLEDKY

„Moni mám to aktuálně doma a cítím se podobně. Změny jsou opravdu pomalé, ale snad se ještě nějakých dočkáme.

Přiběhla za mnou jedna deváťačka a prosila mě, ať matiku projdeme spolu. A potvrzuju, některé ty příklady byly fakt hardcore. Chudák pak nebyla schopná spočítat ani 2×1, jak z toho byla mimo.

Nejen teens jsou ted ve stresu .. Dcera zápisy na ZŠ .. taky masakr .. zítra nás čeká druhy a za týden třetí zápis .. v Brně nedostatek míst tak jako všude .. prožívám to samozřejmě taky a cítím jednu velkou bezmoc.

Přestala jsem učit na SŠ, nesouhlasím s podobou maturit a nechci se toho účastnit, obávám se, že budu muset přestat učit na 2. stupni ZŠ, ze stejného důvodu – nechci se účastnit nesmyslných příprav na přijímačky. Asi skončím v MŠ.

Jsem si přečetla článek na idnes a ano „Celkově testy byly sestaveny kvalitně s úrovní obtížnosti na vysokou selekci žáků – poměrně dosti obtížné,“ hodnotí pro iDNES.cz.“ Selekce, tak jo.

Slovo selekce mě hned praštilo do mozku 

Mně na tom připadá děsné, že aby měl deváťák vůbec šanci, musí se mimo školu, ve svém volném čase, doučovat. Že jsou ty testy postavené „kvalitně“ tak, že se znalostmi z deváté třídy si ani neškrtneš.

A to je to nejmenší! Deváťák se musí fakt dřít a rodiče cálovat a nemálo – pokud to nezvládají vysvětlit sami. Je to diskriminační vůči dětem, jejichž rodiče je nemohou podpořit a nemají finance

Přesně, teď ke konci jsme platili 4 přípravné lekce týdně a vozili jsme ji přes celé město. Maximální zapojení celé rodiny a spousty hodin přípravy mimo školu. Navíc hlavně matika, kterou na této škole skoro nebude potřebovat.

Mony, jak jsem četla reakce, hodně dětí si stěžovalo na matiku – složitá a překombinovaná zadání, nestíhali. A to i děti, které přípravné testy zvládaly klidně na 50 bodů. Takže frustrace, stres a k čemu že. Ta zadání mají s tím, co se dělá na základce málo společného.

Já projížděla hlavně češtinu a za mě – příšerně dlouhé, nezáživné texty, to jsou texty k matuře. Řada otázek fakt zmatená. Chtěla bych vedení Cermatu a MŠMT u těch testů vidět. 

Ráno jsme o tom ještě s Danielem mluvili a za mě je to neférové, protože pokud není srovnatelná obtížnost testů, měla by tomu odpovídat taky časová dotace. Daniel to tedy zvládnul lépe než ty Nanečisto, ovšem ty poslední dva týdny v tom fakt ležel.

Snad to bude dnes lehčí. Řekla jsem mu ráno, ať to vezme jako Arkádu a prostě si otevře další level. Ať to vezme jako hru. Tož uvidíme. A všem držíme palce 

Mony souhlasím, vcera syn zažil totalni vyhoření po matice. Stezi jsme ho přesvědčili, ze musí jeste vydržet a pokračovat.

Nechápu, proč musí být ty děti tak vystresovávané… je mi z toho hořko, a nejen proto, že v pondělí bude sedět v lavici i moje vnučka, která už maká řadu týdnů, aby testy zvládla.

Copak je to normální, přirozené? Kde je radost z učení, poznávání, vzdělávání se?!

Vedu trénink komunikace v prvním ročníku na univerzitě. A zažívám, jak studenti přicházejí ze střední vystrašení z autorit a otrávení ze stylu výuky tam.

A jak jsou překvapeni, že učit a naučit se dá v radostné atmosféře.

Copak jim to nemůžeme dopřát po celou dobu školních let!!!

Kdo jsou ti lidé, kteří si myslí, že stávající cesta vede ku prospěchu, ke vzdělané společnosti?

 

Školství by potřebovalo velkou změnu. Učitelé by měli mít povinné supervize s psychologem či terapeutem. Je to náročné povolání a psychohygiena učitelů = méně vystresovaných a otrávených dětí školním systémem. Vystresované učitelky jsou už i u druháků. Brečí, na schůzkách, že děti je nerespektují, jsou nezvladatelné ap. Neuvědomuje si, že ji zrcadlí její problémy,co neřeší.

 

Mony, úplně přesně bych to dnes napsala já, jako matka deváťáka. Je to jako kdyby jsi popsala mé a jeho pocity. Když jsem viděla dnes ty testy, opět jsem mu říkala, že je borec už nyní. Že to nevzdal a ke zkouškám se vůbec vydal. Je v tomto lepší než já. Já jsem se tak bála na ZŠ a SŠ matiky, že jsem potom ani nepodala přihlášku na VŠ- psychologii, protože tam tenkrát byly přijímačky z MA. Možná bysme byly dnes kolegyně…

Za mě je to zbytečný stres vyvolaný vysokými nároky kladenými na děti i rodiče. A za mě ten, kdo tyto testy vymýšlí by se měl na chvíli zastavit a udělat pořádnou sebereflexi své práce. Je mi líto, čím děti a rodiče musí nyní procházet

Naprosto souzním a rozumím. Mně na tom ještě hrozně štve ta sociální nespravedlnost, kterou to produkuje, jakou výhodu mají právě děcka, co s nimi rodiče doma mají čas a vědomosti vše dotahovat a pak ty, co jsou na to samy… A zároveň ten tlak i na rodiče… WTF! A vidím, že nešťastný nejsou nějaký flákači, co na to kašlali, ale spousta těch, co prostě pracovali… takže i já si budu muset opečovat své pocity z této akce plynoucí, abych mohla opečovat ty, co za mnou přijdou. Jo, lítost, ta tam u mě každopádně je.

Díky, Mony. Vnímám to úplně stejně. A to jsem byla vždycky šprt.

Ano, ach… Nejhorší je, jak mi ty děcka říkají, že se měly teda asi při té přípravě víc snažit. OMG. Kdy je té snahy dost? Prostě nikdy, protože – vždy to jde ještě víc. Crazy.

 

Souzním a snažím se jako máma devátačky, která hledá vnitřní klid a sebevědomí, dát to, být oporou, ikdyž se vnitřně bojím případných zklamání z výsledku, frustrace své již tak hormonálně zkoušené dcery být skutečnou podporou a záchytným bodem. Jsem obyčejný člověk, který cítí se svým dítětem, ale má být pro své dítě oporou a bezpečím pro další budoucnost. Nesmyslné testy, nesmyslný stres. Z dětí se snažíme vychovávat vystrašené malé lidi, namísto toho, abychom z nich vymáčkli dary, které dostaly od boha a mohly by posloužit nám všem.“

 

SELHAL/A JSEM A CO DÁL?

A pro ty, kterým se nepodařilo, je dalším stupínkem, jakmile se vypořádají s realitou a nastaví další kroky, najdou školu, kam je vezmou přesně to vypořádání se se selháním.

A i mí klienti a klientky jich znají hodně nebo mezi ně patří – jejich kamarádky a kamarádi, kteří se snažili třeba od června a ono se to nepovedlo. Protože, ano, i premianti teď končí na učilištích.

 

A CO NA TO ŘEKNETE?

Dnes se děcka dozvědí, zda uspěla.

Nebo zda selhala.

Některá to již vědí. Jiní si ještě počkají.

Přijat. Přijata. Nepřijat. Nepřijata.

Kousek pod čarou = ještě šance.

Hluboko dole = žádná šance.

Hledání dalších alternativ, čekání, spousta emocí, slov.

Klídek a pohodička, spokojenost.

A CO NA TO ŘEKNETE?

U toho se potřebuji zastavit.

I když vaše dítě uspělo. I když selhalo.

O čem to je?

O čem je ten výsledek?

Co mu a jí na to řeknete?

„Jsi chytrá.“

„Hodně si se snažil a to je výsledek.“

„Málo si se snažila a to je výsledek.“

„Je to o štěstí a náhodě.“

„Mám radost.“

„Jsem s tebou spokojen.“

„Nejsem s tebou spokojená.“

„Nic jiného jsem ani nečekala.“

„To mě vůbec nepřekvapilo.“

….

WOW

Vše, co na jejich výsledek říkáte, má vliv na další úspěchy a selhání.

Na to, jak statečně půjdou do výzev.

Na to, co si myslí o sobě, světě, co je definuje, na jejich přesvědčení.

A zdaleka se to netýká jen toho, když prohrají. Týká se to i výher.

Uspějí a slyší „jsi chytrá“, „hodně si se snažil“, „byla to náhoda“…

Jak je to nastaví do dalších výzev a náročných věcí?

Tak zkuste volit slova tak, aby odpovídala tomu, co cítíte a co je ve výchově a přístupu ke škole a vzdělávání vaším záměrem.

Neříkám, že je to snadné.

O tom slova jsou.

Mají vliv.

Možná jsem vás trochu znejistila, což vůbec není na škodu. Může to pěkně bořit všechny nefunkční stereotypy.

 

CO ZNÍ NEJVÍCE MNĚ? 

 

CO TO VLASNTĚ BYLO?

Prostě – několik měsíců učení a stresu. Bohužel učení věcí, které budou potřebovat pouze pro školu a vůbec ne pro život. Co to je za systém, co je to za vzdělávání a proč se tohoto musíme účastnit? Nešlo by to nějak jinak?

Z tohoto plynul docela silný pocit frustrace.

A nesmírně mi vadí ta sociální nerovnost, kterou tento systém tvoří. Protože dítě, kterému se rodiče nevěnují, kterému nezaplatí přípravné kurzy nebo ho nevozí přes celé město na doučování, dítě, které je na to samo, má mnohem menší šanci.

OZVĚNY V MÉDIÍCH

Evidentně byl rozdíl, jak to zachytil TikTok a Idnes. Později doplním.

 

JEN SI TO PŘEVEDEME

Podobné myšlenky a pocity nás mohou provázet při maturitě, výběrovém řízení. Něco nám to ukazuje. O nás, o společnosti.

O tom, jak se s podobnými věcmi umíme vypořádat. O tom, že víme, že něco, ač to velký smysl nedává, se prostě nezmění.

I v rámci reflexe celého tohoto procesu, 

osobních prožitků i odborných vhledů,

jsem připravila kurz UMĚNÍ SELHÁVAT.

Budeme na něm trénovat všechnu tu práci s chybami, odvahu být nedokonalí a pokusíme se osvobodit a tím pádem, úplně klidně, vyhrávat.