ŠIKANA

 

Letošní podzim se ke mně dostávají ve větší míře lidi, teens i dospělí, co zažívali či zažívají šikanu.

 

Jsou to často velmi zranění lidi, protože již na prvním stupni, na druhém stupni zažili to, že je někdo trápil. V různých formách. Občas tak nechutných, že mi to hlava nebere.

A my to nějak řešíme nebo neřešíme. Ve školách, doma s dětmi…

CO JSOU TA NEJČASTĚJŠÍ ŠPATNÁ ŘEŠENÍ? 

Rodiče,

pokud vaše děti ve škole někdo šikanuje, tak věta

„nevšímej si toho, ono je to přestane bavit“

od vás zní velmi často. A asi se to někdy stane, že to šikanátory přestane bavit. Ale spíš ne. Možnosti trápit někoho jsou neomezené, široké, hluboké. A ty rány v lidském srdci… Takže to PROSÍM řešte.

 

Učitelé,

pokud za vámi rodič či dítě přijde s tím, že jim někdo ubližuje, tak NENÍ vhodná forma styl

„pozvu si šikanárota, šikanátorku a oběť a pěkně si promluvíme, pak si podají ruku a vše bude v pořádku“.

S tímto modelem řešení se setkávám tak často!!! A vede k tomu, že ten, komu je ubližováno, již příště nemluví.

Všichni,

prosím, neříkejte těm, kdo trpí,

„že si za to tak trochu můžou sami, protože jsou divní“.

Zkuste si, dospěláci, představit, že každý den musíte jít tam, kde vám někdo ubližuje. Vysmívá se vám, bere vám věci, svačiny, čůrá vám do pití, bije vás, ponižuje, shazuje… A nikdo vám nepomůže. Musíte tam znova a znova.

ZTRÁTA BEZPEČÍ A DŮVĚRY VE SVĚT.

 

Pak mě to téma zavedlo k tomu, jací ti teens vlastně v tomto období jsou. Kolegyně ze Slovenska mi psala o klukovi, co skočil ze střechy a pak se zjistilo, že ostatní děcka skandovaly „Skoč, Romane, skoč.“ To mě nesmírně zasáhlo a říkám si

• Kolik z nás dá ruku do ohně za svý děcko, že by na té střeše nestálo s ostatními
• Kolik z těch, co to křičeli, doma brečí
• Jak silné je to teens stádo a jak to opravdu udělá z mnoha děcek úplný bezmozky
• To téma „hrozná sranda“ – protože kde co je pro ně hrozná sranda

Prostě mnoho silných příběhů na toto téma i můj vlastní se mi ukázalo.

TO BYLO VŽDYCKY

Co z toho je zpráva pro nás? Mám teď často rodiče, kteří mi říkají „to bylo vždycky“. A já jim říkám „ale vždycky byli rodiče, co svým děckám řekli – TOTO NEDĚLEJ“. A pak je to pro nás o tom, abychom se nebáli bojovat za své děti. Bojovat je možná dramatické slovo, ale v kontextu toho, co slyším, je namístě.

OBVIŇOVÁNÍ OBĚTI

To je časté. I když jsem o tématu začala psát, tak mi psali odborníci, že

„oběť se chová jako oběť a tak si za to může sama“. 

Samozřejmě je dobré je učit, jak mají ty sociální dovednosti a pobyt ve skupinách zvládat lépe. Ale nemyslím si, že je pravda, že každý, kdo je obětí šikany, si za to může sám.

Já sama jsem zažila šikanu v jedné práci. Prostě jsem se znelíbila nadřízené. Začaly pomluvy, intriky, urážky, přestala jsem tam být šťastná. Tak jasně, zdála jsem se jí divná. Což pro mnoho lidí určitě jsem. Jenže – vadí to, když někdo nezapadá do mainstreamové škatule?

Já jsem mohla odejít.

Děcka ze škol nemohou.

SLÁVA DIVNOSTEM

Víte co, jak se setkávám se všemi těmi dětmi a teens, tak vnímám, jak potřebují být autentičtí. Sami sebou. A jak je to pro ně těžké, být sám sebou ve skupině, ve které musím být přijat. A to je veliké téma „jsou divní, je divná, je divnej“. Čemu to vadí?

DOBRÁ ŘEŠENÍ

RODIČE

Dejte svým dětem podporu. Mluvte s nimi o tom, co je trápí. Učte je, jak se bránit. Co říkat. Co dělat. Rozhodně to nenechávejte být.

Když vidíte, že se to nelepší, tak ve škole vyhledejte někoho, komu důvěřujete. Metodika prevence má každá škola a ten, ta, by měli vědět, jak se šikanou pracovat.

 

UČITELKY A UČITELÉ

Pracujte často s tématem „šikana“ v té obecné rovině. Nebojte se ho. Mluvte s dětmi o tom, co si o tématu myslí, zda o někom vědí, jak by něco řešily, komu by se svěřily. Mluvte o vašich zkušenostech.

Podporujte respekt, laskavost, toleranci. Já vždy poznám, která paní učitelka vedla třídu. Protože jsou třídy, kde mají spoustu parádních podivínů a všichni je berou. A jsou třídy, kde se všichni snaží být tip ťop, odpovídat dokonalým představám a přesto se tam děcka šikanujou.

STRATEGIE

Teď jsem pomáhala vytvářet strategii pro řešení šikany v on-line prostoru. Co fungovalo, bylo

Společně si sednout do kruhu,

popsat problém a mluvit:

„Představte si, že byste zažili takovouto situaci. Co byste dělali? Co by měl udělat dospělý, učitel? Jak byste zjistili, kdo to psal? Jaké by mělo být řešení? Jaký by měl být důsledek?“

A pak 

Podporujte mlčící většinu, aby dělala dobré věci. Podpořte pozitivní leadry.

Doporučuji rozdělovat lidi do skupinek, aby na řešení pracovali společně. Lépe se jim tak mluví, když nemluví jen za sebe, ale i za skupinu.

Když už máte šikanu rozjetou, tak vždy mluvte s každým ve třídě. Nemůžete mluvit jen s obětí a šikanátory.

A nastavte růstovou zpětnou vazbu.  Jak má vypadat lepší chování. A oceňte, když k němu dochází.

 

NE CHOVÁNÍ

Moc si přeji, ať zaznívá to dospělácké NE některému chování. Ať dospělí seberou svou odvahu a jsou dětem a teens oporou. A nebojí se jasně vystupovat proti zlému chování.

Vám přeji, aby se vás tento příspěvek vůbec netýkal.

JAKO OBRÁZEK JSEM PRO VÁS VYBRALA TEN, co mi děti a teens nejčastěji vybírají na mou otázku

„Jak se máš?“

 

Máte další nápady? Napište.

Pěkné a bezpečné dny přeji, Mony