Rodiče puberťáků a dospívajících je moje skupina.

Nebo-li – to jsou ti, s nimiž pracuji a jimž se nejvíc věnuji.

Hezky se to skládá.

Protože – často pracuji s teenagery, takže o nich něco vím. Vím, že jim na rodičích a vztahu s nimi, byť se to nezdá, záleží. Dle výzkumů třeba při volbě střední školy je vliv rodičů zásadní.

Zároveň – teens se jim často nesvěřují. Takže o nich moc nevědí. A nevědí, jak si s nimi poradit. Jak s nimi mluvit, pracovat na vztahu, jak nebýt pořád v konfliktu. Proměňují se jim před očima. Z pořádkumilovné holčičky je rázem bordelářka. Z milovanýho chlapečka, co se chodil mazlit, je mutující odtažitý tvor. Do toho konflikty mezi partnery, páč život s pubošem je pestrý a nese silné emoce.

Od odborníků slyšíme, že v pubertě už je konec. Že už máme vychováno a nic neovlivníme. Hmmm. Ani náhodou.

Můžeme toho udělat a podělat opravdu hodně.

Co řeší teens

Prostě jsou často dost zmatené a zmatený z toho, co se s nimi děje. Vyrostli. Vyrostly jim různý části těla. Kluci mutují, holky menstruují.
Hledají smysl toho všeho.
Hledají kamarády a někoho, kdo by je měl rád. I kdyby jen jednoho člověka, co by jim rozuměl.
Chtějí někam patřit.
Vadí jim, že je dospělí nerespektují.
Jejich kamarádi začali kouřit a oni najednou nikoho nemají.
Umírají jim jejich blízcí.
Děsí se výběru střední a vysoké školy.
Jsou v pohodě.
Jsou v totální …
Sebepoškozují se, mají chuť nebýt na tomto světě, nerozumí si s rodiči. Rozumí si jenom s rodiči a nikoho jiného nemají než rodinu.
Všechny ty změny kolem nich a v nich nahánějí strach.
Bojí se. Jsou úzkostní.
Jsou nechutně sprostí a jenom paří na komplu.
Užívají rizikové látky.
Jsou jakž takž v klidu.
Nuda.
Konflikty.
Holka, kluk, nevím?
Co se mnou bude?
Relativní stabilita je pryč.
Na změny se necítí být připraveni.
A tak… desítky příběhů za tím. Křehkost i drsnost v jednom.