Jako fakt?
Motivace ve škole?
A prostě stále dokola.
Učitel, učitelka, co deváťáky motivují stylem:
„Jste úplně hloupí.“
„Jste k ničemu.“
„Nejhorší třída na matematiku.“
„Nikdy jsem neviděla někoho tak tupýho na matiku.“
„Z vás nic nebude.“
„Vy se na gympl ani nehlaste.“
A pak ještě oblíbené „Určitě si nedávej dvě gymnázia.“
Záměr?
Ano, tomu se dá porozumět. „Motivace“ „Budeš se víc snažit.“
A pak se dostanou a bude velká radost, že tento styl funguje.
Co na tom, že stresy už od září.
Co na tom, že si děcka naprosto přestávají věřit a identifikují se s tímto.
Co na tom, že doma brečí a připadají si hloupí.
Pár z nich se vystresuje a dá si nikotinový sáčky.
Pár z nich na to prostě bude dál kašlat.
Pár z nich se bude hodně snažit, stresovat a nebudou se mít dobře.
Prostě přeci – jde to i jinak!
Jako, kdyby to byla jedna škola. Ale bohužel to jsou zkušenosti děcek napříč.
Prostě STARÉ MYŠLENÍ v praxi. Staré motivační přístupy.
Staré nastavení mysli.
Prostě to stejné dokola.
I to, jak o tom stále píši, mi vadí.
Ale – ona je to prostě realita.
A co s tím mohou dělat rodiče, kterým se to nelíbí?
1. Jít za učitelem, že takto ne. Jenže – to vám žádný deváťák nedovolí, protože je jasný, že někdo, kdo s nimi takto mluví, jim to dá pěkně sežrat.
2. Jít za ředitelem. Který to pak řekne učiteli.
3. Pěstovat u svých dětí psychickou odolnost. A učit je, jak se na toto prostě naprosto vykašlat a nenechat se identifikovat těmito nálepkami.
K čemu mě to přivádí?
- Opravdu špatně je, že se dál roztáčí kolo této NEZDRAVOSTI. Že děcka, co jsou takto „motivovány“ nakonec říkají, že to bylo dobře.
- Jakože „někdo mi říká, že jsem tupec a ono vlastně to bylo fajn, protože díky tomu jsem se učil/a a dostal/a“.
- Tento obrat BOHUŽEL slyším dost často.
A pak to pokračuje dál, do dalších sfér života, tato NEZDRAVOST.
Také se mi to spojuje s pocitem BEZMOCI.
Vždycky, když to takto cítím, tak potřebuji hledat SFÉRU VLIVU.
Co mohu udělat, aby to bylo jinak?
Učitelé a učitelky
Já prostě předpokládám, že ti, co říkají dětem, že jsou tupí, nejsou zlí lidi, jen to špatně dělají.
Protože:
1. Neumí to jinak – vlastně to ze svého pohledu dělají dobře a snaží se, aby ty děcka makaly.
2. Ovládnou je jejich emoce a pak ta slova, co vypouští nemají pod kontrolou.
Tam prostě je možnost pracovat na sobě a vzdělávat se.
Třeba Životní vzdělávání dělá webináře pro učitele – akreditovaný o komunikaci na 2. stupni. A je tam i o emocích přímo pro učitele.
Rodiče:
1. Tam vidím jednak práci s dětmi a teens – ošetřit to sebevnímání, emoce, nechat prožít emoce.
2. Prosím – dávejte si pozor, ať nespadnete do pasti chválení „ne, nejsi blbá, si chytrá“.
To je další škatule a v ní to děcko neuvězňujte.
Vznikne jen konflikt nebo vnitřní konflikt.
Nastavte tam růstový sdělení.
Na svém blogu mám k tomu článek 9x PROČ NECHVÁLIT.
3. Komunikujte s učiteli – tam doporučuju být hodně v já-výroku a nenásilce. Je to takový ten zašmodrchanec, ale ta nenásilná a empatická komunikace pomůže.
4. Ještě je tu možnost založit si nové školy.
Já sama:
1. Napíšu na toto téma další články – teď jsem spojena s organizací Infra, pro kterou každý měsíc píšu a budu se tomuto věnovat.
2. Budu o tom více mluvit při přímé práci s učiteli.
3. Udělám pro rodiče webinář – jak tato témata komunikovat s učiteli. Jen to nebude hned.
4. Vedu kurzy na komunikaci a emoce.
Nejdříve teď bude kurz o emocích, kde se naučíme ošetřovat, vyjadřovat, prožívat a všechno kolem toho na
Emoce nás a našich teens, od 13.11.
Víc mě toho, jak z té bezmoci ven, nenapadá.
Ukázka „jak z bezmoci“ v praxi.
KÉŽ JE VÁM TO K UŽITKU.
Mony
Kdo jsem?
Jmenuji se Monika Čuhelová.
Jsem psycholožka.
Expertka na duševní zdraví teenagerů a jejich rodičů.
Jsem také lektorka, průvodkyně councilových kruhů, mentorka.
Naslouchám, hledám souvislosti, propojuji teorii a praxi, tělo, emoce i rozum.
Vše s cílem na rovnováhu - EQUILIBRIO.
Více se o mně dozvíte v mém příběhu.
A také se vzdělávám, spolupracuji, čtu, učím a rozvíjím.
Ve svém životě i práci.
moje služby
