Jedna z nejčastějších obav puberťáků, puberťaček, dospívajících…
BUDU DIVNÁ
JSEM DIVNEJ
Už jsem o tom psala i v článku o Strachu a autenticitě či Fake…
Je i v článku o šikaně, protože ti, co jsou šikanovaní, si často myslí, že jsou divní. A často jim to říkají i jejich dospělí nebo ti, co s nimi pracují nebo šikanu řeší.
„Když on, ona si za to mohou sami, protože jsou divní.“
Snažím se být hodná
A stále jsem divná…
Ten strach z toho, že budeme divní, nás samozřejmě paralyzuje. A paralyzuje naše děti a teens.
My, jejich dospělí, jim můžeme pomoci. Už jen našimi příběhy o tom, jak divní jsme byli my.
Já jsem si dnes vzpomněla na jeden moment, kdy jsem si připadala hrozně divná.
DIVNÁ JÁ
Byli jsme se základkou v kině. Na nějakém ruském filmu o lidech v zimě. Byli tam vlci a ti lidi proti nim bojovali. Jenže – já měla vždycky ráda vlky. A přesně si pamatuju na to, jak hrdina hrdinsky zabil jednoho toho extra vlka a já
BREČELA.
Takže – brečet mezi spolužáky a brečet tehdy, když se všichni radují, protože hodný bílý muž zvítězil…ajaj…
Naštěstí jsem v té době už měla za sebou své další divnosti – tatínek Slovák, naši se v mých šesti rozvedli (byly jsme ve třídě 2 z rozvedených rodin), nějaká rodinná dramata za mnou, takže už jsem s tou nálepkou byla, moje psychická odolnost již byla pravděpodobně vyšší a mně to nerozbilo.
PŘÍBĚHY O TOM, JAK JSME BYLI DIVNÍ
Podle mě patří k tomu, o čem s našimi dětmi mluvit. Stejně tak jako o selháních. Úspěších. Strategiích, se kterými se vyrovnáváme. Prohrách. Strachu. Radosti…
Myslím, že je to cesta k přijmutí divných nás, divných teens, divných obdobích… A že když zjistíme, že jsme vlastně divní všichni a že „jsem divná a jsem divnej“ je zkušenost každého z nás, tak se z toho stane něco, co je běžné a můžeme být
ÚPLNĚ NORMÁLNĚ DIVNÍ .
Protože – to je jen jiné slovo pro
ORIGINÁLNÍ.
A třeba i toto může být krůček k tomu, aby se naše děti přijaly a přestaly se řezat.
Divnosti, originalitě a autenticitě zdar,
vaše psycholožka Mony
A klidně mi napište, jak jste byli a jak jste divní, jo?
Kdo jsem?
Jmenuji se Monika Čuhelová.
Jsem psycholožka.
Expertka na duševní zdraví teenagerů a jejich rodičů.
Jsem také lektorka, průvodkyně councilových kruhů, mentorka.
Naslouchám, hledám souvislosti, propojuji teorii a praxi, tělo, emoce i rozum.
Vše s cílem na rovnováhu - EQUILIBRIO.
Více se o mně dozvíte v mém příběhu.
A také se vzdělávám, spolupracuji, čtu, učím a rozvíjím.
Ve svém životě i práci.